Pellin deníček z archivu pro rok 2006

Jmenuji se Pella, jsem fenka německého ovčáka a jsou mi 4 roky. Hodně jsem toho prožila, ale moje nová panička (a doufám že i poslední) rozhodla, že si budu zapisovat jen to, co jsem prožila u ní. Protože je to pro mne nová kapitola života, a jak doufám, snad lepší než dosud. Měla jsem hodně pánečků, ale každého jen chvilku, nevím proč, tolik jsem se snažila. Až mne přivezli k paničce Zlatce, tam se mi líbilo, ale také to bylo jen na chvilku, protože panička musela jít do nemocnice. A pak se stalo, že přišla moje dnešní panička a bylo tam dost lidí, a mne si panička odvedla k ní domů, prý už nastálo.

 

Pella 14.1.2006

14.ledna 2006 - jdeme spolu s paničkou k ní domů, cestou mi vykládá, že se mi bude u ní libit, a co všechno budeme dělat. Moc jí nerozumím, protože tu spoustu věcí, co mi slibuje, vůbec neznám. Tak a jsme doma, docela se mi to líbí, zahrada je pěkná i kotec tu mají, ale panička mě nevede do kotce, ale do domu. Tak to je teda věc, takový velký a světlý kotec budu mít. A jsou tu také dvě malé fenky, patnáctileté kníračí babičky a mám prý dávat pozor, abych jim neublížila. Tak pro jistotu raději vrtím ocasem, ale ty dvě to nechápou a štěkají. Nová panička udělala pořádek a ukázala mi, kde bude můj pelíšek. Je to docela fajn, ale všechno si teprve musím prohlédnout. Moc mě zajímají ty obrázky, prý je to televize, a vůbec všechno je tu jiné. Snažím se být klidná, ale jsem tak zvědavá.

První noc proběhla v klidu, kníračky šly spát vedle a já jsem tu zůstala sama. Ráno panička vstává brzy a říká, že půjdeme na procházku. To já také neznám, ale je to prima věc, všude je tolik vůní! Colletta a Chanella běhají volně, ale já jdu na vodítku. 

Paničko neboj, já Ti neuteču, nemám kam. Pak mě panička na louce také pustila. Jsem z toho všeho tak udivená, že jen pořád čuchám, co je kde nového. To se mi moc a moc líbí. I běhat po zahradě je prima. Jen mě rozčilují ti psi, co chodí okolo, já bych chtěla také. Panička se na mne zlobí, že jsem neposlušná, protože prý nepřijdu hned, jak mě zavolá. Ale když honit se s kámošema na ulici je tak skvělé. Tak prý půjdeme na cvičák, abych si tam zvykla na psy a naučila se lépe poslouchat. Už se těším, bude to fajn.


27.ledna 2006– jdeme na cvičák, jsem z toho celá nervozní, tolik psů a já se  s nimi nesmím honit. Panička říká, že ji vůbec nevnímám a zlobí se na mě. Ale nakonec mě přece jen pustila proběhat se s ostatními. Říká, že se mnou bude práce, ale že jsem fajn. Všecko mě to baví, jen si musím zvyknout. Já vím, že mám paničku poslechnout hned, ale na tom světě je toho tolik. Panička říká, že jsem jako houba, nasávám nové poznatky.

Na cvičáku 27.1.2006

Tak na ten cvičák chodíme pravidelně, líbí se mi to a myslím si, že už dost poslouchám. Ale panička pořád ještě není spokojená, říká, že jsem poděs a že se musím víc soustředit na ni. Tak si se mnou pořád hraje a dává mi piškoty. Už jsme také dělali kousačky, moc mě to baví, úplně ze všeho nejvíc. Figurant říká, že jsem dobrá. Ale provedla jsem velkou ostudu. Když bylo po obranách, panička se se mnou vracela na vodítku domů. Byly jsme daleko, a tak mě pustila z vodítka a já jsem si vzpomněla, jaký byl ten figurant šupák, a už jsem byla pryč. Na cvičáku mě chytli a zavřeli do kotce a já už jsem věděla, že bude zle. To taky bylo, panička se pro mne vrátila, moc mi vynadala a celou cestu zpátky se mnou nemluvila. Prý se mám stydět. Mám na cvičáku kamaráda, jmenuje se Max, je to kříženec ovčáka s malamutem a je mu rok. Tak se nejvíc těším, že se prolítáme, až skončí cvičák.

Všechno je prima, panička se mnou jezdí na výlety a chodí s námi i smečka kavalírů, to jsou psíci paniččiny kamarádky Ilony. Jsou docela bezva, takoví přátelští. Jela jsem i vlakem, autobusem a metrem a všechno je v pohodě. Jen mě nejvíc lákají všechny věci, které jsou na ulici vystavené ve výloze.

Jednou, to jsme byly v Turnově a procházely jsme městem, zaujaly mě vystavené oranžové míčky. Tak jsem po jednom chňapla. Panička se mi moc smála a říkala, že ještě toho hodně neznám a že pomeranč by mi nechutnal. Také se prý neumím chovat, když si panička koupí něco dobrého k jídlu nebo k pití. Ale už to všechno pomalu začínám chápat a panička mě chválí, že jsem moc šikovná a každému o mě vypráví. Říká, že jsem jí dala nový smysl života, když od ní manžel odešel, ale to ona mě také.

Půjdu prý na bonitaci, abych měla chovnost do konce života, tak se musíme připravovat. Panička říká, že tu bonitaci musím udělat, protože prý to dlužíme Zlatce, to byla ta moje dřívější panička, která umřela. Moje panička na ni moc a moc vzpomíná a pořád říká, že by ze mne měla Zlatka radost. Tak se na tu bonitaci připravujeme, dost mě to baví, protože chodit na výstavách, to já umím a kousat do rukávu také, ale panička chce mít jistotu, že to bude v pořádku.

 

Bonitace 8.5.2006

8.května 2006 - bonitaci jsem splnila na výbornou a jsem ráda, že jsem paničce udělala radost.

Doma už jsem zvyklá, panička mě chválí, že hlídám, a že už konečně mám něco svého. Také jsem se s ní začala mazlit a sama si chodím pro pohlazení. Dříve jsem to neznala a nechtěla jsem se na zemi před paničkou rozvalit a nechat se drbat na bříšku. Teď je to paráda, lehnout si na záda.

Ale mám nové starosti, kníračka Colletta už neslyší a pořád na procházce někam utíká a panička chce, abych ji hledala. Tak jsem se naučila ji hlídat a nedovolím jí, aby běžela sama daleko od paničky. Panička je se mnou spokojená.

 

Leták 27.7.2006

Leták 24.12.2006

13.července 2006- udělali na mě podraz!! Jednou dopoledne přijela panička nečekaně z práce a s ní dvě kolegyně. Přivezly hrozně ošklivého kocoura a hned ho přede mnou schovaly.

Pak si mě prohlížely, říkaly, že jsem krásná, a pak zase odjely. Když se panička vrátila z práce, povídala mi, že je to chudinka kocour, nalezenec, a moc nemocný. Ale zatím mi ho neukázala, chodí za ním sama a říká, že neví, jak to dopadne. No, jak by to dopadlo, kocour se začíná zotavovat, panička ho vynáší na zahradu a nedovolí mi, abych se s ním kamarádila. Ale to já stejně nechci a on také ne!

Prý se jmenuje Leták, podle toho,kde ho našly. Kocour je celý vypelichaný, ale už se začíná lepšit. Jen vždycky zaleze pod břečťan a vyleze jen, když je tam s ním panička sama. Tak ráda bych ho prohnala. Colletta se Chanelou ho také nesnášejí.

Pomalu si musím zvykat, kocour sice s námi nebydlí, ale občas ho panička k nám vezme a on u ní hlasitě přede. Moc žárlím a nejradši bych ho vyhnala. Ten kocour je teda drzý, vůbec se mne nebojí a když se na něj ženu, tak na mě hrozně prská. Ale musím uznat, že začíná být hezký, je celý černý, huňatý a obrovský. Asi se spolu skamarádíme.

 

23.července 2006 -  panička pro mne vymyslela překvapení. Jeli jsme spolu s kavalíry Adamem a Avonem a jejich paničkami Ilonkami na oslavu kulatých narozenin kamarádek Ilony a Marty. Doma panička dlouho chystala dárečky a těšila se.Jely jsme daleko vlakem, a pak ještě pěšky. Vůbec jsem netušila, jaký parádní den mi panička připravila. V krásné venkovské chaloupce se spoustou kytiček na nás už čekaly hnědá novofoundlanďanka Batulka, kolie Timi a štěně mopse Pepina, byly tam také na návštěvě ovčačka Karina a dvě malé šeltičky. Tak nás spolu se mnou, Adamem a Avonem byla veliká smečka. Moc jsme si to lítání užili. Paničky chystaly pohoštění, a pak byl slavnostní oběd, dárečky, fotografování a legrace. Já jsem ještě objevila kočku Štětku a nalezence Nádražáka, ze kterého se vyklubala kočka a měla zrovna dvě koťata. Bylo tam úplně krásně, skamarádila jsem se se všemi a byla pohoda, ale jen do té doby, než jsem objevila králíkárnu a v ní malá králíčátka. To bylo tedy něco!!

Na návštěvě 23.7.2006

Pozorovala jsem je a přemýšlela, jak se k nim dostat a také si s nimi pohrát. Zrovna, když jsem vymyslela, jak otevřít dveře králírárny, přišla pro mne moje panička, odvedla mě a zlobila se, že je to se mnou hrozné. Pak už mě nikam nepustila, ale to nevadilo, protože u stolu a u ohýnku bylo moc dobrot. Pak jsme se ještě šli celá smečka projít a už byl čas jet domů. Marta říkala, že by chtěla, aby moje panička u nich ve vesnici bydlela. Moje panička povídala, že by byla také ráda, ale prý jen v létě. Mě je to vcelku jedno, já jsem šťastná se svou paničkou kdekoli.Byl to nádherný den, připadala jsem si jako ve psím ráji. I v noci se mi o tom zdálo. Ráno panička říkala, že jsem v noci poštěkávala a pořád cukala packama.

 

Lilinka 12.9.2006

12.září 2006- přihodila se nádherná věc, narodilo se nám miminko a panička je prý babička. Máme malinkou krásnou holčičku a jmenuje se Lilinka. Moc bych se chtěla o ni starat, ale nedovolily mi to.

 

20.listopadu 2006 - mám velkou novinku, prý budu mít štěňátka.

Březí 20.11.2006

Začala jsem hárat a panička mi vybrala ženicha. Pořád mi o něm vyprávěla, a říkala, jak krásné děti budeme mít, a jak z toho bude mít Zlatka radost. Tak jsme na to krytí jely.

Xandy se mi moc líbil, i jeho pánečkové jsou hodní, jeho panička mi dala šest piškotků, abych prý měla šest miminek. Piškotků bych klidně snědla i víc, ale s miminkama to nevím. Panička je na mě moc hodná, pořád mě hladí a hezky se mnou mluví o štěňátkách. Já se s ní také hodně mazlím a je to prima. Mám se teď dobře.

 

Vánoce 24.12.2006

Vánoce 24.12.2006

24.prosince 2006 - stalo se něco krásného, přišly vánoce a stromeček a dárečky. Ještě nikdy jsem to nezažila, ale byla to paráda. Pod stromečkem jsem měla hodně dárečků i kníračky a Letty také. Jo, zapomněla jsem říct, že kocour Letty už je s námi doma. Dokonce na Štědrý den mi chtěl sníst moji rybí polévku, ale panička mu to zakázala, prý máme každý svoje.

Už bude Nový rok a já budu slavit rok, co bydlím u své paničky. Moc to uteklo a panička říká, že teď jsem už úplně jiná Pellinka než dřív. Já jsem také spokojená a přála bych všem pejskům, aby se měli tak dobře jako já.

 

Zpět na náš deníček