Pellin deníček z archivu pro rok 2007

Jmenuji se Pella, jsem fenka německého ovčáka a je mi 5 roků. Hodně jsem toho prožila, o mém předchozím životě se můžete dočíst v archivu, ale teď už je to pohoda, protože mám konečně svůj domov a svou paničku. V těchto kapitolkách se dočtete o tom, co s paničkou podnikáme, ale především o mých úžasných štěňátkách Y z Atalu Praha, které se mi narodily už v novém domově. Tak přeji příjemnou zábavu.

 

1.ledna 2007- tak jsem přežila Silvestra ... já nevím, co Ti lidé na tom mají, tolik randálu a zmatků. Panička říká, že lituje chudáky pejsky a kočičky.

Na Nový rok jsem měla k obědu trochu čočky, prý aby se nás držely peníze. Moc mi to nechutnalo, ale když to panička chtěla, tak jsem tu misku vylízala. Maso je stejně lepší. Odpoledne jsme byly na dlouhé procházce, protože panička říkala, jak na Nový rok, tak po celý rok. Tak už se těším na ty výlety a procházky.

Přeji Vám všem do nového roku jen to nejlepší. Smile

 

Pella a sníh

Pella a sníh

26.ledna 2007 - huráá, konečně napadl sníh. Mám velkou radost, protože se moc ráda válím a proháním v tom čistém a heboučkém snížku. Ale to válení už mi moc nejde, mám velké a těžké bříško.Tak jsem si aspoň trošku pohrála s míčkem. Chodím teď hodně s paničkou na procházky, protože prý je pro mne pohyb hodně důležitý.Collettka se Chanellkou vůbec do sněhu nechtějí, protože se jim lepí na nohy a do vousů, a Letty také vůbec z domu nevyšel. Zato já jsem si to užila Jen škoda, že ten sníh dlouho nevydržel.

 

Pella březí

31.ledna 2007 - jsem už hodně neklidná a pořád chci být s paničkou. Dneska ráno jsem ji vůbec nepustila do práce. Tak jsme byly spolu doma a bylo nám fajn. Ale já už mám tak velké a těžké bříško, že skoro nemohu chodit. Panička říká, že jsem jako velryba a že mne lituje. Už jsme obě nervozní, hlavně už aby to bylo za námi a všechno v pořádku.

 

1.února 2007 - ráno jsem zase nechtěla paničku pustit, ale ona říkala, že dneska do práce musí aspoň na chvilku, a že prý se brzy vrátí. Moc a moc jsem na ni čekala, ale pak už jsem to nemohla vydržet, protože miminka chtěla ven. Byla jsem celá zmatená, kam ty moje dětičky schovat. Ale to už přišla panička a říkala, že ty miminka slyšela až na zahradu.

Pella a štěňata

Pěkně mi uklidila můj pelíšek, porovnala a  zvážila štěňátka a moc a moc mě pochválila. Už jsem měla 5 dětiček, čtyři chlapečky a jednu holčičku Yverku (to byla dřívější paniččina fenka, prý moc krásná a chytrá). Panička u nás seděla, povídala si se mnou a ještě se mi narodili dva pejskové. Panička byla moc a moc šťastná, šla se mnou na zahradu, abych se trošku proběhla, a dostala jsem dobrou slepičí polívčičku se spoustou masa. Jenomže pak pozdě večer se mi narodily ještě dvě fenečky. Tak mám celkem devět štěňátek, šest pejsků a tři fenky. Potom u nás ještě panička seděla a pořád si mne prohílžela, ale něco se jí nezdálo, a zavolala pro mne sanitku. Tak jsme jely k paní doktorce a tam jsem dostala hodně bolavou injekci a paní doktorka ze mne vyndala ještě jednoho mrtvého pejska. Já už jsem vůbec neměla sílu a ten pejsek byl opravdu dost velký. Paní doktorka mě ještě prohlédla, podívala se i na štěňátka a hodně mě pochválila. Potom jsme jely konečně domů. Vrátily jsme se až ve tři hodiny ráno.

Pella a štěňata

Máme teď s paničkou moc práce, ale panička mi slíbila, že mi bude pomáhat. Nakoupila si lahvičku s dudlíčkem a mlíčko pro štěňata a říkala, že budeme krmit spolu. Zatím se prý musím dobře krmit sama, abych měla sílu. Dostávám pořád mlíčko s piškotkama a každé ráno takovou lahvičku speciálního mlíčka s vápníkem a vitamíny, abych prý byla zdravá. Granulky mi také chutnají, je to prý jen samé masíčko a bylinky. K obědu mi panička vaří hovězí maso nebo kuře a dává mi do vývaru hodně zeleninky.Já vždycky poslušně všechno sbaštím a ještě se olizuji. Jen je mi divné, proč ty samé dobroty dostává i kocour Letty a obě kníračky. Ale panička říká, že musí být k nám všem spravedlivá.

Miminka rostou, jsou moc krásná a hodná, ale panička říká, že si s tou bandou ještě užijeme. Tak nevím...

 

Chanellka

28.února 2007 - Ahoj deníčku, mám teď moc málo času, tak Tě zanedbávám, ale to víš, se štěňátky je moc práce. Dneska jsme měli moc smutný den, hlavně moje panička. Umřela nám bábinka Chanellka, černostříbřitá kníračka, bylo jí už patnáct a půl roku, ale stejně jsme všichni moc smutní, nejvíc moje panička. My, zvířecí smečka jsme to vycítili, a tak jsme se snažili paničku potěšit. Já jsem se od paničky ani nehnula a pořád jsem ji vodila ke štěňátkům, aby měla radost. Celou noc jsem spala u ní u postele, musím říct, že kocour Leták se také snažil, když si panička na chvíli sedla, hned byl u ní na klíně a hlasitě předl. Bábinka Collettka také tesknila, a tak si s paničkou povídaly, a i když Collettka neslyší, paničku poslouchala a všechno vycítila. Ale už nebudeme smutní, Chanellka měla hezký život a určitě nechce, abychom se pro ni trápili.

Tak ahoj Chanellko, a měj se ve psím nebíčku krásně...Kiss

 

Vrh Y

9.března 2007 - tak moje štěňátka krásně rostou, máme se všichni dobře a je nám spolu moc hezky. Štěňátka panička pořád fotí a dělá jim vlastní deníček ve fotogalerii "Štěňátka", tak já jen něco málo dodám. Těch devět pašíčků je na mně opravdu hodně, ještě, že už je většinou krmí panička, ale i tak mám s nimi hodně práce, toho umývání a čištění a pořád to jde dokola. Ale už začali chodit na zahrádku, tak je to veselejší. Někdy jich mám plné zuby a radši jsem s paničkou na procházce. Pořád se k nám někdo chodí na ně dívat, mám radost, že se moje děti líbí, ale stejně se mi to nějak nezdá. Zrovna dneska, a panička mě vůbec nechápe. Byla u nás návštěva a prohlíželi si moje holčičky. Copak o to, byla jsem na své krásné holky pyšná, ale pak jsme spolu s návštěvou šli k autobusu, a já jsem z toho byla celá nesvá, panička se zlobila, že špatně poslouchám a dokonce jsem zmatkovala i u autobusu. Pak jsem pospíchala domů, ani jsem na procházku nechtěla. Teprve doma se mi panička omluvila, že jí došlo, že jsem měla strach o svoje holčičky. Já vím, že děti musí odejít k novým pánečkům, ale ještě chvilku je chci mít doma.

 

Rozkousaná kabelka

25.března 2007 - Můj milý deníčku, musím se Ti k něčemu přiznat, dneska jsem udělala moc  špatnou věc, ještě teď se hrozně stydím. Již brzy půjdou moje dětičky do nových rodin, a tak moje panička na dnešek pozvala své kolegyně z práce, aby se na tu bandu přišly podívat. Většinou jsem je už všechny znala a věděla jsem, že mi vždycky  přinesou něco dobrého, a tak jsem je radostně vítala.  A nezklamaly. Bylo to úžasné, všichni mě i dětičky obdivovali, a já jsem nevěděla, na čem si mám pochutnat dřív. Tak mě rozdováděly, že jsem si připadala jako jedno z mých dětiček a zapomněla jsem na své slušné vychování. Když všichni seděli u kafíčka a bavili se, šla jsem zkoumat kabelky, jestli tam nebude ještě něco na zub. Abych měla klid, vynesla jsem si tu černou koženou na zahradu, a protože jsem se do ní nemohla dostat, vykousala jsem v rohu dovnitř díru. Nic dobrého už tam nebylo, a navíc přišel Kuba (syn té paní, co jí kabelka patřila), kabelku mi klidně sebral a šel žalovat mojí paničce. Fakt jsem na něj měla vztek, tak jsem šla za ním, a abych se pomstila, tak jsem ho trochu štípla do nohy. No bylo strašně zle, styděla jsem se a lituji toho ještě teď. Za trest jsem šla do kotce a panička se mnou nemluvila. Zachránil mě až kocour, protože zatímco všichni byli venku a pomlouvali mě, Leták stáhl se stolu obložený chlebíček a sežral všechnu šunku, ale aspoň změnili téma a o mě přestali mluvit. Moc a moc se omlouvám, už nikdy nic takového neudělám. Na mou duši, na psí uši!!!

 

Pella a Yorik

6.dubna 2007 - Tak už nemám žádné ze svých dětiček. Dneska si Yorička odvezla nová panička, a to už jsem myslela, že u nás zůstane. Bylo to s ním fajn, když zůstal už jen sám. Pořád jsme si hráli, jen se mi nelíbilo, že chtěl prohánět naši 15ti letou bábinku Collettku, tak jsem vždycky musela výchovně zakročit a Yoricka usměrnit. Panička mě moc chválila a říkala, že jsem její rozumná holka. Dneska ráno nás Yorick tak zlobil, že ani moje panička ho nedokázala zaměstnat, a tak nás oba vzala na procházku. Docela mě mrzelo, že se věnovala pořád jen Yorickovi a mě nechala jen tak běhat. Tak to by tedy nešlo!! Ale panička mi vysvětlila, že musí Yorička pořádně hlídat, protože si pro něj přijede jeho nová panička, která se něj již dlouho těší, a také že Yorick je prvně na procházce, tak aby se mu nic nestalo, protože je ještě hloupé mrně. Ale vymyslela to panička dobře, sotva jsme přišli domů, Yorick se nažral a hned tvrdě usnul, jak byl utahaný. A byl hodný až do odpoledne, kdy si pro něho přijela jeho panička. Bylo nám s mojí paničkou líto, že Yorick odjel, ale pak jsme šly na dlouhou procházku a panička mi slíbila, že už to tak bude pořád. Že prý si to zasloužím, protože jsem byla vzorná mamina. Už brzy prý pojedeme na výlet za mými kamarádkami Batulkou a Pepinou a spolu s námi prý pojede i kavalírka Anetka. Tak se moc těším, protože v Krpech je vždycky legrace a pořád se tam něco děje.

 

Návštěvy o velikonocích

9.dubna 2007 - Přišly velikonoce, to jsou fajn svátky, kdy je panička se mnou doma a má na mě fůru času. Však jsme ho taky využily. Byly jsme na parádním výletě, nejdříve jsme jely vlakem a pak pořád lesem a po louce, panička říkala, že to bylo celkem 10 kilometrů. Měla prý strach, jestli to obě po té zimě zvládneme, přece jen jsme trochu z formy. Ale bylo to v pohodě, já jsem si to užila, pořád jsme potkávaly jiné psí kámoše na procházce, a panička byla také moc spokojená. A to ještě nebylo všechno, další den jsme šly na návštěvu za mým synkem Ywečkem. Bydlí od nás kousek, tak panička říkala, že ho budu vídat často. Yweček je moc hezký, má krásný bejvák a spoustu hraček. Ty se mi líbily nejvíc a také kočky, které tam s Ywem bydlí. Ywe je zatím prohání, ale snad si zvykne, u nás doma také bydlel s kocourem Letákem. Panička se na mě zlobila, že si Ywečka moc nevšímám a že mu beru jeho hračky, ale copak ona nechápe, že Ywe už má svůj život a já také. Jsem ráda, že moje dětičky mají hodně pánečky, ale každý už máme svůj vlastní domov. Tak se panička s Ywečkem trochu pomazlila, popovídala si s jeho paničkami a šly jsme za mými kamarády kavalíry. Tam už to pro mne byla jiná legrace. Já mám teď parádní život, samou zábavu.

 

Pella a Pepča

13.dubna 2007 - Ahoj deníčku, dnes byl pátek 13. a pro mě to vůbec nebyl smolný den, ale paráda, protože jsme s mou paničkou a paničkou Ilonou s kavallírkou Anetkou jely za Martou a kámoši z Krp. Cesta vlakem byla skvělá, jelo hodně lidí, ale aspoň si mne každý všiml, a to já ráda. Panička sice říkala, že překážím, ale někam si přece lehnout musím. V Krpech jsme se všichni přivítali, paničky si daly kafíčko, a já jsem hned šla za králíčkama. No fakt, už tam nebyl ani jeden, moje panička měla pravdu. A co já si teď najdu, slepice nic moc, Nádražakova koťata jsou moc malinká, jen dva dny, tak mě za nimi ani nepustily, Batulka ani Anetka se honit nechtěly, ještě že tam byla mopsička Pepča. Tak to byla tedy paráda. Tak jsme obě zlobily, že paničky rozhodly, že půjdeme ven. Bylo nádherně, tak jsme šly k vodě. Byly jsme s Pepčou pořád spolu, honily se, koupaly, no užily jsme si to. Když jsme se vracely, ještě jsem se jednou chtěla vykoupat, tak jsem zamířila k potoku a Pepča za mnou. Vlítla jsem do vody a za mnou samozřejmě Pepča, ale co to! Ten břeh byl strašně vysoký a obě jsme tam spadly po hlavě. Byl to tedy šok, ale když už jsme tam byly, tak jsme si aspoň pořádně zaplavaly. Nojo, jenomže jak ven, já jsem to s pomocí paničky celkem zvládla, ale pro Pepču tam moje panička musela vlézt a vytáhnout jí za krk. Byla to docela operace, ale nakonec Pepču moje panička vytáhla. Pepča z toho byla celá vyjevená, doma si zalezla do boudy a s nikým nemluvila. Tak jsem si tam šla lehnout k ní. Bylo nám v Krpech na zahradě moc dobře, že jsme málem nestihly poslední vlak. Ale všechno dobře dopadlo, dojely jsme domů, dostala jsem večeři a hned jsem usnula. Byl to fakt nádherný den.Smile

 

Grilování

28. dubna 2007 - Panička pořád něco plánuje a já u toho nesmím chybět. Přišel víkend a vypravily jsme se na výlet. Prý se podíváme za mojí holčičkou Yollinkou. Jako správné turistky jsme šly pěšky, bylo to dost daleko, ale pohoda. Jen ten poslední úsek po silnici mě dost otravovalo, že musím jít u nohy, ale přežila jsem to. Yollča je krásná holka, aspoň panička to říkala, mně se líbila všechna moje štěňátka. Tak jsme se trošku pomazlily, vyfotografovaly a už byl čas jít zpátky. Deníčku, ale moje panička mě naštvala, pořád říkala, že jsme si Yollinku měly nechat. Copak já jí nestačím, zvlášť když pořád říká, že jsem její největší zlatíčko. Tak to by se mi tedy nelíbilo, dělit se o moji paničku. Ale doma mě čekalo překvápko. Panička nachystala grilování, ještě jsem to nezažila a  líbilo se mi to, ale nechápu, proč jsem si nemohla nic vzít, když jsem tolik dobrot měla přímo u nosu. Zkoušela jsem kousek ukradnout, ale bylo to horké a moc to pálilo do čeníšku. To prý už je tak zařízené, že pejskové nesmějí všechno. Stejně jsem taky dostala klobásku na ochutnání. Taková dobrota, skoro lepší než ty moje granule. Na tom světě je tolik fajn věcí.Wink

 

Pella na vyletu

6. května 2007 - Tak jsem měla další povedený víkend. V sobotu sice nic moc, byla rodinná oslava a mě si moc nevšímali, ale v neděli mi to panička všechno vynahradila. Hned ráno jsem věděla, že se něco bude dít, poznám to podle paniččina výletního batůžku. A tak jsme vyrazily hned ráno. Jely jsme autobusem a také metrem a potom dlouho vlakem až do Nižboru. Pak jsme se vydaly na pěší tůru celkem asi 12 km. Počasí sice nic moc, občas i pršelo, ale měly jsme dobrou náladu a já jsem si to užívala, lítala jsem, koupala jsem se a dokonce jsme viděly i srnku. V půlce naší cesty jsme dorazily ke zřícenině hradu Jenčov. Cesta vedla pořád do kopce a pak až na vrcholku se objevil ten hrad. Panička si začala chystat foťák, ale já jsem na nic nečekala, vylezla jsem až ke hradu a tam jsem čekala. To se panička nasmála, že prý jsem jako modelka, sotva vidím hezké pozadí, hned začnu pózovat pro fotografa. Ale já to stejně dělám jenom kvůli paničce, protože vím, že si mě ráda fotí. Ještě jsme měly dlouhou cestu před sebou a docela pršelo, tak už jsme se nikde nestavovaly jen v hospodě u nádraží si panička dala kávu. Byla tam moc hodná paní hostinská, pustila mě dovnitř, i když jsem byla zmazaná jako čunče a ještě mi dala dobrůtky. Navíc nám pak přivedla ukázat jejich ovčáka Jacka. Chtěla jsem si s ním pohrát, ale nesměla jsem, protože jsem prý "číslo" a Jack byl rozumný a věděl, že v místnosti se žádné honičky nebudou konat. Pak nám jel vlak a vrátily jsme se k nám domů. Ale to nebylo ještě všechno, cestou jsme se stavily u mého chlapečka Ywečka. Yweček je nádherný, hodně vyrostl, ale poznal nás a s mojí paničkou se mazlil, až jsem žárlila. Ale pak jsem byla v pohodě, protože mě nechali hryzat bůvolí kostičku a to já miluji. Yweček prý začne chodit k nám na cvičák, tak ho budu mít pod dohledem. On je opravdu moc šikovný a hezký. Já jsem také šikovná a hezká, ale teď už mě čeká dobrá bašta a ještě lepší noc. Tak zase příště.Cool

 

Pella s Lilly

13. května 2007 - Můj milý deníčku, už Ti zase píši, protože se pořád něco děje. V sobotu sice nic moc, panička odjela sama, ale v neděli mi to všechno vynahradila. Napřed jsem se na ni zlobila, protože hned ráno zase odešla , prý hlídat naši malou holčičku Lilinku, ale brzy se i s kočárkem vrátila a pak jsem se mohla z Lilči radovat i já a také Colletka. Nejdřív Lilinka spinkala ve stínu, tak jsme ji s Colletkou a Letíkem hlídali, ale když se vzbudila, vyrazila panička s kočárkem i se mnou na dlouhou procházku. Lilča se radovala, hlasitě výskala a já jsem šla vzorně podle kočárku. Jen pořád nevím, když panička řekne "k noze", jestli mám jít podle její nohy nebo podle kočárku. Vybrala jsem si ten kočárek, ale panička to neřešila, jen mě pochválila, jaká jsem vzorná. A to jsem opravdu byla, ani jednoho psího kámoše jsem si nevšimla. To tak, budu se shazovat, když mám důležitý úkol. U rybníka bylo krásně, kvetly tam kosatce a cestou jsme viděly hodně kachen a také labutě. Ty kachny mě tolik nezajímají, ale na ty labutě bych se ráda šla podívat blíž. Štěstí, že jsem měla na starosti ten kočárek, panička říkala, že by to se mnou moc dobře nedopadlo. Tak jsem se aspoň pořádně vykoupala a vyválela v trávě, to já miluji. A můj den měl pokračování. Dneska prý byl Svátek všech maminek, panička dostala od svých dětí kytičku a dárečky, ale co já, vždyť jsem taky maminka, dokonce devítinásobná, a na mě nikdo nemyslí. Ale moje panička mě neošidila, dostala jsem i s Colletkou dobrůtky, mňam, mňam. Ale nechápu, proč dostal i Letty, když je kocour a ještě k tomu kastrovaný. Má to moje panička asi trochu popletený. Laughing

 

Opékání prasata

20. května 2007 - Můj deníčku, zažila jsem úžasný výletový maraton a začalo to už v pátek. Ráno panička sice zaspala, ale to nevadilo, protože jsme stilhly všechny vlaky a k mému chlapečkovi Yngovi jsme přijely včas. Yngo, říkají mu Benny (jméno vymyslel jeho malý páníček Tomášek), je moc krásný a má se dobře. Panička říkala, že to bude kus psa, protože packy má mnohem silnější než já. Přivítal se s námi a chtěl se pochlubit, co všechno má doma na starosti. Musí ohlídat své dva malé páníčky Filípka a Tomáška, také kozlíčka, prasátka, kočičky a papoušky. Tak jsme spolu lítali po té velikánské zahradě, až se na mne moje panička zlobila, že už se zase neumím chovat a že jsem poděs. U Bennyho bylo krásně, ale my jsme jsme se musely vrátit, protože to máme daleko domů. Doma panička ani neuklidila náš výletní batůžek a já jsem nemohla dospat rána. A taky jo, hned ráno jsme pospíchaly na vlak - jely jsme do Kerska na Slavnosti pana Hrabala. V Kersku to bylo úžasné, ale mně se nejvíc líbilo, jak tam opékali prasátko. To byla vůně... Stáli jsme ve frontě a hodný pan prodavač, když viděl, jakou mám chuť, tak mi vždycky kousek odřízl a ještě mi přidal na cestu. To byla dobrota, ale stejně moji páníčkové měli lepší. A pak jsme znovu šli pěšky, až jsme se dostali k mému dalšímu chlapečkovi Yllovi. Ylloušek je moc krásný, má také bezva domov a výborné páníky. Jsem moc ráda, že se moje děti mají takhle dobře. U Ylla bylo krásně, také jsme spolu běhali po zahradě, ale já už jsem tak nezlobila, protože jsem přece jen byla trochu unavená z těch pochodů. Domů jsme se vrátili vlakem až pozdě večer. Dobře jsem se prospala a přišla další hezká neděle. Nejdřív se grilovalo, pak panička přivezla malou Lilinku a šli jsme s kočárkem na výlet, ale jen u nás v okolí. Cestou jsme se zastavili na krásném místečku "U splavu", kde si moji páníčkové poseděli u černého pivka a Lillča v kočárku a já jsme ve stínu pozorovaly děti, jak si hrají s míčem. Domů jsme se vrátili vlakem, ale Lilča cestu prospala. Já jsem se doma dobře nabaštila a také jsem tvrdě usnula. Jsem už přece jen trochu unavená. Wink

 

Pella v lese

27. května 2007 - Zase přišel krásný víkend. S paničkou jsme začaly výletovat hned v pátek, kdy jsme se jely podívat na moji nejmilejší holčičku Yverku. Yverka s paničkou nám přišly naproti k vlaku a šly jsme k nim domů. Cestou jsme šly kolem Labe, bylo velké vedro, tak jsme se obě koupaly, ale Yverka je moc zvědavá (po kom asi ?, říkala moje panička) a pořád něco objevuje, tak se jí podařilo do té vody skočit tak nešikovně, že ji musela její panička vytáhnout na břeh. Ale vůbec to Yverce nevadilo, ona je správná holka. U ní doma se mi líbilo, mají tam také kočičky a Yverka je honí stejně jako já se honím s Letákem. Yverka je krásná, moje panička říká, že je celá po mně, i tak milá. Říká o ní, že je to taková "psí slečinka".

Od Yverčiny paničky jsem dostala moc výbornou mňamku, byl to takový dlouhý prut, nádherně to vonělo (podle paniček smrdělo) a ještě lépe to chutnalo. Úplně se stydím říct, co jsem to vlastně žvejkala, ale prý to bylo něco dlouhého od býka. Moc mi to chutnalo a moje panička mi slíbila, že mi to také koupí. Pohrály jsme si s Yverkou a už byl čas jet domů, tak jsme spěchaly na vlak. Cestou jsem se chtěla ještě vykoupat a podařilo se mi spadnout do vody na stejném místě jako Yverka a také jsem nemohla vylézt, až mi panička pomohla na břeh. Vlak nám málem ujel, ale pan výpravčí počkal, když viděl, jak běžíme. Měla jsem toho za celý den dost, hlavně proto, že bylo strašné vedro. Ale ráno už jsem nemohla dospat, protože náš výletní batůžek byl připravený v kuchyni na židli, tak jsem se těšila, co zase bude. Jeli jsme vláčkem, pak dlouho, dlouho pěšky, ale to zavinili moji pánečkové, protože si chtěli cestu upravit podle sebe (abychom prý nešli po silnici) a sešli z červené značky. Pak jsme obcházeli obrovské pole a dlouhatánský sad, skoro to vypadalo, že už nikam nedojdeme. Já jsem jim několikrát ukazovala, že do toho sadu máme vlézt, ale oni měli svoji hlavu. Nakonec mě přece jen poslechli a byli jsme venku coby dup. Potom už byla nádherná cesta kolem potoka Šembera, užila jsem si to, vykoupala se, všechno prošmejdila, viděli jsme srnky a nakonec jsme došli k mému chlapečkovi Yaskovi, kterému ale říkají Ret. Moje panička se ptala, jak mu to jméno vymysleli, a řekli jí, že prý proto, že Retík je úplně nádherný pes a musí mít úplně nádherné jméno jako Ret Buttler (tak prý se jmenoval Komisař Rex). Já tomu nerozumím, ale viděla jsem, že Ret se má báječně, mají ho moc a moc rádi a je to krásný pes. Stejně to ta moje panička dobře vymyslela, že ty moje děti mají tak bezva páníky. Vrátili jsme se domů až pozdě, ale fakt už jsem toho měla plné kecky (vlastně tlapky), spala jsem jako zabitá. Moje panička říkala - "úplně mrtvý pes". V neděli byla jen taková lehká procházka, protože moji pánečkové pracovali na zahradě, ale to prý také musí být, samo se prý nic neudělá. Tak tedy dobře, ale za týden mi to vynahradíte. Já se ošidit nenechám.Money mouth

 

Navsteva

3. června 2007 - Tak deníčku, už jsem na to přišla! My s paničkou chodíme na výlety proto, že vozíme dětičkám rodokmeny. Mám já to ale štěstí, že se mi narodilo tolik dětiček. Tak třeba tento pátek jsme jely za Yoričkem. Ale den nezačal vůbec dobře. Hned ráno vynechal u nás v Kyjích autobus, a to jezdí jeden za půl hodiny, a pak už šlo všechno špatně. Na vlak jsme dosprintily na poslední chvíli, u pokladny panička rozsypala drobásky a upadl jí mobil, a ještě ke všemu nám paní pokladní prodala špatně jízdenky. Moje panička, která je pořád v pohodě, byla celá rozčilená a vyřízená, a to se mi vůbec nelíbilo. Takovou já ji neznám. Naštěstí se pan průvodčí ve vlaku vůbec nezlobil a všechno se vyřešilo. A den už měl senza pokračování. Yorick je krásný pes, má se senzačně a také jeho panička se mi moc líbí. Dává Yoričkovi moc dobré mňaminky a Yoriček se se mnou rozdělil. Jen kdyby moje panička mi pořád nevyčítala, že každému všechno sežeru. Říkala, že normálně se říká - "host do domu, bůh do domu", ale já prý jsem velká vyžírka. Ale den s Yorickem byl bezvadný. A v sobotu začalo výletování nanovo. Zase jsme jely na nádraží, tam na nás čekal páneček a všichni jsme dlouho, dlouho cestovali za Yarískem. Yarísek je zlatíčko, těšila jsem se na něj a moc se nám všem líbil. I on se má výborně, ve své velké rodině je středem pozornosti, a on to také moc dobře ví. Měli jsme všichni nádherný den, pánečkové si dobře popovídali a my s Yarískem jsme si to také užili. Možná Yarísek přijede se svými pánečky o prázdninách k nám domů, už se těším. V noci jsem se krásně vyspala a neděle se mi také vydařila. Napřed dlouhá procházka a pak ke mně přišly na návštěvu kavalírky Adinka a Anetka se svými paničkami. Paničky se v kuchyni u stolu bavily, ale já jsem měla starosti. Kocour Leták si dovoloval na Anetku a byl na ni pěkně ošklivý, ale měl smolíka, já jsem mu to hned zatrhla. Musím přece před holkama ukázat, kdo je doma pánem. Pak dal Leták pokoj a my s holkama jsme prošmejdily celý dům i zahradu. Ale slyšela jsem říkat paničku, že už máme všechny rodokmeny rozdané, tak mám trochu zmatek, to už nebudou žádné výlety? Ale tak to určitě nebude, to by mi panička neudělala. Já jí věřím, ona zas něco senzačního vymyslí. Tak zase příště.Laughing

 

Pella pečovatelka

10.června 2007 - Tak tenhle víkend pro mne moc hezky nezačal. V sobotu si moje panička klidně odjela sama a mne nechala doma. Když se vrátila, snažila se mi vysvětlit, že by se mi na tom výletě vůbec nelíbilo, že by mi bylo hrozné vedro, ale já jí to stejně nevěřím a zlobím se na ni. Však jsem jí také ukázala, že takhle to příště nepůjde. Celou sobotu jsem vyla a naříkala a sousedi si paničce přišli stěžovat. Asi měla panička špatné svědomí, protože na velikou procházku jsme šly v neděli hned brzy ráno. Bylo to fajn, šla s námi i bábinka Colletka. Krásně jsem se vykoupala, proběhala a když jsme se vrátily, bylo už všechno bezva. Přijela k nám na návštěvu paniččina kolegyně z práce, co ji mám moc ráda, a přivezla pro mne i pro Letáka samé dobrůtky. Schválně jsem dávala pozor, jestli mě zase nebudou pomlouvat, ale už se o té rozkousané kabelce vůbec nezmínily. Nakonec jsme šly návštěvu vyprovodit do auta a hned,  jak se otevřely dveře, už jsem byla v autě. Všimla jsem si, že tam je krásný plyšový pejsek, co se mu bezva kouše do čumáčku, tak jsem si ho přece musela vzít domů. Stejně byl pro mne, tak co. Já ty návštěvy miluji, ale moje panička říká, že když budu "taková nenechavá", nikdo k nám nebude chtít chodit. Odpoledne jsme se koupaly, protože bylo strašné vedro. Já mám na zahrádce také svoje koupáníčko, ale v rybníku je to lepší. Potom moje panička hlídala malou Lilinku, a to jsme si všichni užívali. Lilča se koupala v bazenku, houpala na houpačce a měla ze všeho velikánskou radost. Já jsem se motala pořád okolo ní. Panička říká, že jsem pečovatelka, a já zase vím, co dá starostí uhlídat dětičky. Tak musím pomáhat. Lilča je také ráda, když mě vidí, pořád výská a směje se a chtěla by za mnou, ale ještě neumí chodit. Byl to moc hezký den.Embarassed

 

Pella u kamene

24.června 2007 - Ahoj deníčku, píši Ti po kratší pauze, mám zase hezké zážitky. V sobotu jsme jeli výlet do Kouřimi. Cestovali jsme vlakem a to já si vždycky moc užívám, protože mě lidé hladí a chválí, jaká jsem hodná a hezká. V Kouřimi ten náš výlet moc pěkně nezačal, protože jsem musela být uvázaná na vodítku, byl tam zákaz běhání psů. Ale moje panička říkala, že mě stejně nemůže pustit, protože hárám. Město Kouřim se nám moc líbilo, panička fotila jako o závod, mě spíš zajímalo, co by se kde dalo slupnout. Pak jsme dorazili do skanzenové vesničky, moje panička je celá blázen do starých domečků, skoro už to vypadalo, že nás do nějakého nastěhuje, tak si pořád všechno prohlížela. No, když ji to baví... Ale pak nás vyhnala bouřka a velkej slejvák, že jsme sotva stačili doběhnout k nejbližší hospůdce a tam jsme ty kroupy přečkali. Tam se moji pánečkové dohodli, že na další tůru už radši nepůjdeme, když je to počasí takové všelijaké, tak jsme si jenom prohlíželi okolí Kouřimi. To už jsem mohla běhat na volno, koupala jsem se a užila si to. Pak přišel čas se vracet domů, ale cestou městem moje panička objevila nádherný domeček na Ptačím rynečku a úplně se do něj zbláznila a pořád a pořád fotila. A kvůli ní jsme málem nestihli ten večerní vlak, ještě že jsem to zachránila, protože jsem běžela jako o závod a panička na vodítku za mnou. Vlak už se chystal k odjezdu, ale když pan strojvedoucí viděl, jak jsem se vřítila na nádraží a za mnou vlála moje panička, smál se a říkal "času dost". Ještě, že mne moji pánečkové mají, jinak by v Kouřimi museli přespat. Ale představ si deníčku, žádného vděku jsem se od paničky nedočkala. Doma se s pánečkem bavili, že příští týden pojedou na výlet do Mnichova Hradiště a na půl ospalého ucha jsem slyšela moji paničku říkat,  že mne nechá asi doma, protože hárám. Tak to tedy NE !!! Hned jsem si přestěhovala pelíšek k ní k nohám, aby věděla, že všechno slyším, a že si svoje práva ohlídám. Panička se smála, že jsem chytrá, jak "deset čertů" a že ještě uvidí. Tak mi deníčku, prosím, drž palečky. Já moc a moc chci jet na výlet.Undecided

 

pella doma

1.července 2007 - Tak si to deníčku představ, opravdu mě ta moje panička nikam s sebou nevzala, prý protože hárám. Ale pěkně se jí to nevyplatilo, když přijela domů, tak říkala, že zaspala ve vlaku a přejela celou rychlíkovou zastávku a pak musela dlouho čekat na vlak zpátky. Ale uznala, že se mnou by se jí to nestalo. No, aspoň vidí, že beze mne nemůže nikam jezdit, cha, cha. Však měla také černé svědomí a hned v neděli jsme se šly s kavalírkami Adinkou a Andulkou a jejich paničkou Ilonkou vykoupat do hloubětínského rybníka. U nás je také rybník, ale teď si ho dlouho neužiji, protože je vypuštěný a budou ho  čistit. Nevadí, tenhle se mi také líbí. Bylo to fajn, šla s námi i bábinka Collettka, ale už jí bylo 15 let, tak ji moje panička skoro celou cestu nesla v náručí. Bylo takové horko, že jsem to nevydržela až k rybníku a brodila jsem se už v potoce, ale to panička nadávala, že je tam špinavá voda a že smrdím.  U rybníka bylo krásně, užily jsme si to, Collettka se také trošku vykoupala, ale ona už moc nemůže a hlavně panička měla strach, aby se vůbec vyškrábala na břeh. Zato Andulka s Adinkou se pořádně vyplavčily. Jejich panička Ilonka je moc hodná, všem nám dávala dobré mňaminky. Bylo to hezké odpoledne, ale ještě lepší bylo, že k nám kavalíří holčičky přišly se svojí paničkou na návštěvu a za chvíli za nimi dorazila i Anetka také s paničkou. Holkám se u nás líbí, všechno jsme prošmejdily a také  jsme dostaly nějaké dobrůtky. Škoda, že holky musely večer jít domů, klidně by tu mohly se mnou bydlet, jsme moc velké kámošky.Laughing

 

Pella v Albrechticích

10.července 2007 - Jé, deníčku - úžasné, byla jsem na dovolené. Napřed mi bylo divné, když moje panička kromě svých věcí chystala i moji misku, deku a granulky. Ale pak jsme vyrazily na nádraží, kde na nás čekal páneček a všichni jsme se vydali vlakem směr Albrechtice v Jizerských horách. Bydleli jsme tam v penzionu, pokojíček byl sice maličký, ale místo se tam našlo i pro mě. Měla jse

m pelíšek u paniččiny postele. Musím se přiznat, že občas jsem si vylezla i na postel, to když moji pánečkové byli na večeři, ale panička se vždycky hodně zlobila. No, nechápu, jak to poznala, když mě na té posteli nikdy nepřistihla. Počasí sice nic moc, každou hodinu sprchlo, ale přesto jsme denně chodili na dlouhé výlety a tolik krásných míst, co jsme viděli a tolik novinek, co jsem si přečetla, o tom se mi nikdy ani nesnilo. Výlety a trasy plánoval páneček, hned jsem  poznala, že je vůdce smečky, tak jsem se držela u něj. Je ta moje panička ale hrozná, vůbec nedávala pozor na cestu a pořád jen fotila a sbírala si borůvky a maliny, a já jsem musela hlídat, aby se nám neztratila. Však mě páneček taky chválil, všiml si, že když se panička opozdila, vždycky jsem mu zastoupila cestu a donutila ho počkat, až nás panička dožene. Mám to hlídání stáda v krvi. Všimla jsem si, že na dovolenou jezdí se svými pánečky hodně pejsků, ale na Královce jsme potkali pánečky s papouškem amazoňanem. Pořád seděl na hlavě svojí paničky a když foukal vítr, schovával se do kapuce. Každý den jsme chodili nejméně patnáct kilometrů, ale někdy se nám povedlo i dvacet, to když jsme zabloudili. Já jsem se snažila, dokonce jsem je dovedla na krásnou cestu, ale stejně to bylo špatně, protože jsme se pak museli daleko vracet. Ale moji pánečkové byli spokojení, protože prý zase viděli něco nového, kam by se jinak vůbec nedostali. I když jsme každý den tolik chodili, vůbec jsme nebyli unavení, jen nám bylo líto, že ta dovolená tak rychle utekla. Tak teď už se zase těším, až příště někam vyrazíme. Teď mám opravdu parádní život.Smile

 

Collette Lagron

11.července 2007 - Milý deníčku, je nám všem moc smutno, umřela nám kníračka Collettka. Já vím, že už byla hodně stará a nemocná, ale všichni jsme ji měli moc rádi a chybí nám. Colletko, já vím, že nechceš, abychom byli smutní, tak Ti děkujeme za krásných patnáct let, kdy jsi paničce dělala jen samou radost. Collettko, měj se v tom psím nebíčku pěkně a pozdravuj všechny naše psí kamarády, kteří tam odešli před Tebou. Kiss

 

Návštěva v Krpech

16.července 2007 - Tak deníčku, teď zase něco trošku veselejšího. Moje panička říkala, že musí načerpat energii, tak jsme s paničkou Ilonou a její kavalírkou Anetkou jely na návštěvu do Krp za Martou. Tam je vždycky príma a pořád něco nového. Tentokrát to bylo nové štěňátko, osmitýdenní mopsička Žofka a koťátko kočky Štětky kočička Piškotka. S Piškotkou jsem si hrát nesměla, zato se Žofkou a Pepinou jsme řádily jak černé ruky zákona. Moje panička říkala, že se nediví tomu co dělají štěňata Žofka a Pepča, ale já bych už prý mohla mít rozum. Stejně je to ale zajímavé, doma mi panička říká: "Ty moje rozumná Pellinko!" Tak nevím, ti lidé jsou divní... V Krpech se oslavovalo, paničky Marta a Ilona měly narozeniny. Tak to byla paráda i pro nás pejsky. Byly jsme se daleko projít, panička Marta našim paničkám ukazovala všechno, co je kde hezké, a celá naše smečka si zase pročítala místní noviny a proháněla se po loukách a v potoku. Užila jsem si celý den až do pozdního večera. Doma jsem usnula jako zabitá a už se těším, až zase někam vyrazíme!!Cool

 

Pella s kostí

24.července 2007 - A vyrazily jsme - za mojí holčičkou Yverkou. Ve vlaku jsem byla úplně sama nejen v kupé, ale i v celém vagóně, tak to byla pohoda. Udělala jsem si pohodlí, ale pak se  přihodilo, že se panička musela sehnout a já jsem jí košíkem vrazila do oka. Hned jsem viděla, že je něco špatně, protože si moje panička držela oko a teklo jí moc a moc krve. Naštěstí jsem jí jenom rozrazila obočí a teď tam má monokl, jako kdyby se rvala s bandou mafiánců. Ale já jsem to neudělala naschvál a moje panička to věděla, protože pak každému říkala, že dělala se mnou "berany, berany - duc!" Ráno ještě nebylo horko a rychlík dorazil do Roudnice za chvíli. Ale cestu jsme si prodloužily, protože moje panička říkala, že "jenom úplně přesně neví, kudy má jít". Ale já stejně vím, že zabloudila, protože se každou chvíli ptala na cestu. Je to s ní tedy hrozné, to kdyby mě pustila, hned bych za Yverkou trefila, ale to né, přes město jsem musela jít na vodítku a ještě k tomu s košíkem. U Yverky byl příjemný chládek, spousta čerstvé vodičky a mohla jsem se také vykoupat ve vaničce. Nejvíc se mi tam líbí, že Yverka si všude poschovává samé dobrůtky a kostičky a myslí si, že já to nenajdu. Ona je ta moje holka ještě malá a naivní, když si se mnou chtěla hrát a nepochopila, že já nebudu mít čas, dokud všechno nenajdu a nespořádám. Dokonce jsem tam našla i ten dlouhý voňavý žvýkací prut od býka, který jsem minule nestačila zlikvidovat. Ta moje holka neví, co je dobré. Takové mňaminky a vůbec si toho neváží. Moje panička mě zpočátku pořád umravňovala, ale pak to vzdala a obě paničky i s Yverkou šly dovnitř a já jsem měla konečně "pré". Prý plánovaly Yverce budoucnost - výstavy a tak. No, už jí to, holčičce mojí, také začne. Cesta zpátky byla úmorná, strašné vedro, ale panička koupila láhev vody a pořád mi dávala pít a máčela mi hlavu, tak jsem to parno zvládla bez následků. Ale mám se prý těšit na něco parádního, co pro nás pejsky naše paničky vymyslely. To budeme koukat. Tak už, aby to bylo!!!Wink

 

pella

29.7.2007 - To byl dneska parádní výlet. Já to vždycky poznám, jak večer panička připraví náš výletní batůžek, nemohu už dospat. A hned ráno si lehnu na zahradu před dveře, abych měla přehled, a paničce je jasné, že půjdu taky. Jeli jsme vlakem do Hněvic a pak pěšky krásnou cestou do obce Želízy. Po cestě jsme míjeli spoustu nádherných skal a roklí, panička byla nadšená a pořád fotila. Já jsem měla také plno svých zájmů. Podařilo se mi obstarat perfektní parfém, vetřela jsem si ho na krku až k uchu, ale moji pánečkové vůbec neměli pochopení a vyháněli mě pryč od sebe. A pak mě ještě panička potupně myla v kaluži!!! Já také na ty její parfémy nenadávám, a to mám nesrovnatelně jemnější čich. No nedá se nic dělat, "Dior" je pryč, tak zas jindy. Ale vrátím se k našemu výletu. Cestou jsme narazili na partu trampů, kteří se utábořili u jeskyně Mordloch a na ohýnku si opékali vepřové koleno. Představ si, deníčku, že mě pozvali také na kousek masíčka. Líbilo se mi u nich, zvali na pivko i moje pánečky, ale to jsou takoví "suchaři", že jen poděkovali, prohodili pár slov a musela jsem jít s nimi dál. Měli jsme namířeno ke skalním útvarům Had, Harfenice, Čertovy hlavy a Klácelka. To všechno jsou skály a jeskyně, které ozdobil svým uměním sochař p. Levý. Všechny vytesané sochy jsou staré přes 150 let a je to nádhera. Moje panička byla jako u vytržení, vůbec se jí nechtělo pryč. Ona je hrozná, pořád všude leze a fotí si všecko a já s pánečkem na ni musíme čekat. Je to paráda, ten náš páneček pro nás vymýšlí takové krásné výlety. Cestu jsme skončili v hospůdce v Liběchově, kde si pánečkové dalí obídek, kafčo a pivečko. Je pravda, že jsme všichni byli trošku unavení, ale příjemně.

 

rodinka

2. 8. 2007 - Tak můj milý deníčku, ta parádní akce je konečně tady. Moje dětičky měly narozeniny, sice jen půlkulaté, ale narozky to jsou. Dnes je mým dětem půl roku a naše paničky pro ně vymyslely mejdan. Sice se sešly jen dvě moje dětičky, které to k nám mají blízko, ale stálo to za to!! Napřed k nám přijela Yverka s paničkou a šly jsme za Ywečkem a spolu s jeho paničkou jsme byli na cvičáku. To jsem koukala, jak je Ywe šikovný, hezky poslouchá a ukazoval nám, jak dobře hlídá paniččin batůžek. Yverce se na cvičáku také líbilo. Ale to hlavní teprve přišlo, dětičky se jely ukázat taťkovi Xandíkovi a jeho pánečkům. Samozřejmě, že mě vzali s sebou. Byla to paráda, tolik pejsků a dětí tam bylo. Jela s námi i malá holčička, pětiletá Lucinka. Lucince se mezi pejsky a dětmi také líbilo, pořád chtěla být v kotci spolu se Xinií. A všichni jsme se tam dohromady bavili a honili. Je pravda, že Xandík i já jsme se s těmi mrňousy moc nezahazovali, ale dost mě mrzí, že moje panička o mě řekla, že myslím jen na to, co bych kde našla k jídlu, ale co, každý máme své zájmy. Jsem na svoje děti pyšná, jsou oba moc pěkní a jsou si velmi podobní. Pánečkům od Xandíka se Yverka i Yweček také líbíli a hodně je fotografovali. Prý dají jejich fotky na stránky své chovatelské stanice. Návštěvu jsme si užili, hlavně dětičky se pořádně proběhaly se stejně starým kamarádem Unískem. Lítaly jako torpéda, ty jejich nájezdy dokonce neustál ani stůl s kafíčkem a výbornými koláči. Domů jsme se vraceli až večer a svorně jsme usnuli, jak Lucinka, tak Yweček s Yverkou i já. Tak ahoj příště.Laughing

 

Image

12. 8. 2007 - Ahoj, deníčku, to byl zas víkend!! Tak už jsem dokonce horolezkyně!! Páneček pro nás vymyslel úžasný výlet. Tentokrát jsme jeli autobusem a musela jsem být hodně hodná a pěkně ležet pod sedačkou, aby nás pan řidič z dálkového autobusu nevyhodil. Ale zvládla jsem to a těšila jsem se, až si protáhnu nohy. Dorazili jsme do malebného městečka Mšeno. Páneček vybíral na rozcestníku trasu cesty a já jsem se s paničkou rozdělila o zmrzlinku. Původně jsme chtěli jít na hrad Houska, ale protože počasí bylo hodně nejisté a cesta dost dlouhá, páneček vybral Cinibulkovu stezku. Na Housku prý půjdeme jindy. Cesta byla příjemná, jen trochu do kopce  a s kopce. Cestou jsme míjeli nádherné skály a rokle, postupně začalo přibývat překrásných scenérií kokořínských kamenných útvarů a kopce byly čím dál prudší a rokle hlubší. Hodně jsem si užila na Prolezovačkách, viděla jsem také jeskyni Obraznice, kam lidé za války schovávali cenné obrazy. Všechno bylo nádherné, moje panička jako vždy nadšená a hodně fotila. Cestou jsme zdolávali různé rokle a skály, něco jsem zvládla sama, někam mi panička pomohla. A pak jsme dorazili ke skalnímu Bludišti. Paneček říkal mojí paničce, aby mě hlídala, že bych se tam mohla ztratit. Tak jsem šla na vodítku. Ale místy byla cesta tak neschůdná, že mě panička pustila na volno. A já, Pella výzkumnice, jsem jen trošičku nakoukla za roh skály, a pánečkové byli najednou pryč. Sice jsem slyšela paničku, jak mě volá, ale hlas se mezi skalami rozléhal a já nevěděla kudy kam. Až pak jsem slezla na dno rokle a moje panička mě uviděla z výšky, a tak jsme se zase našly. Spolu jsme zdolaly výstup po žebříku, ale když se před námi objevil slez se strmé skály pomocí řetězů, to už jsem tedy odmítla. No myslím, že ani mojí paničce se moc do toho nechtělo. Ale páneček měl rozum a řekl, že to obejdeme. No, obešli jsme, ale po delší cestě jsme dorazili zase k té strmé skále se řetězy jenže odspodu. A to prý už musíme zkusit. Moje panička se pomocí řetězů nahoru vyškrábala a po mně chtěla, abych vylezla uzounkou strmou stezičkou mezi skalami. Jsem statečná, do poloviny jsem se vydrápala, ale pak mi to začalo klouzat a navíc jsem se do té mezírky nevešla. Tak panička musela za pomocí řetězů slézt zpátky dolů a páneček řekl, že se vrátíme. Už docela pršelo, tak prý půjdeme do hospůdky ve vesnici Ráj, už je to prý jen kousek. Docela jsem se těšila, že si odpočinu. Jenže najednou krásná cesta skončila, před námi byla hlubokánská strmá rokle a ná Ráj jsme se mohli dívat jen z výšky. Tak tudy cesta do Ráje nevede!! Páneček rozhodl, že tedy půjdeme zpátky do Mšena na vlak. Ve vlaku jsem si konečně mohla natáhnout nohy. Tak deníčku zas příště, jsem moc krásně unavená...Embarassed

 

Image

22. 8. 2007 - Deníčku, prožila jsem krásný sluníčkový týden. Tak jej nazvala moje panička, protože jsme si užili týden plný pohody, smíchu a radosti. Přijel k nám totiž na dovolenou můj synek Yarísek se svojí rodinou. Yarísek je sluníčko, stejně jako jeho pánečkové. Yarískova rodina je pohodová a všem je spolu nádherně. Byl to úžasný týden, chodili jsme na procházky, někdy s námi šel i Yweček, protože ho moje panička venčila, když byla jeho rodina na dovolené. Dokonce za námi přijela i Yverka se svojí paničkou a společně jsme se vydali na výlet za naší Yollinkou. Cestou jsme se my pejsci seznámili s krásnou mladou fenkou afgánského chrta Bonnie Monteka. Můžete si o ní něco přečíst v kategorii Odkazy-Chovatelské stanice. Má zajímavé webové stránky. Naše paničky s námi chodily na cvičák, kde se Yarískovi obětavě věnovala kamarádka Ilonka. Moje panička zase Yarískovo paničce Lence vysvětlovala základy pachových prací, Yarísek se naučil vyhledávat předměty, bavilo ho hledat svoji schovanou paničku a stopičky také zvládal na výbornou. Nechci se vytahovat, ale má ten kluk nos po mně. Zatímco paničky se věnovaly nám pejskům, Lenička s Májenkou chodili s tatínkem po Praze. Také šli všichni i s Yarisem do ZOO, ale mě s sebou nevzali, protože prý by nás bylo už moc. Tak zase příště. Každý večer jsme se všichni sešli v naší kuchyni a hrály se různé hry až dlouho do noci. To bylo smíchu, div že nám nespadl barák. Byla tak úžasná pohoda, že vždycky večer přišel i kocour Leták a spokojeně se vyvaloval vedle Yaríska. Letáček se jiných psů bojí, ale s Yarískem dokonce žrali z jedné misky. Ten týden utekl až moc rychle a teď je nám doma smutná a Yarísek i se svou rodinou nám moc chybí. Ale prý brzy zase přijedou. Nebo mi pojedeme zase k nim. Už se těším.Kiss

 

Deníčku, jsem moc smutná. Yarísek onemocněl, není mu dobře a musí brát léky. Ale moje panička říká, že bude v pořádku, a že to Yarísek zvládne. Naše paničky si každý den telefonují, a prý je Yaris už lepší, začíná žrát a je veselejší. Tak to snad bude dobré. Prosím Vás všechny, kdo máte rádi moje dětičky, držte Yarískovi pěsti, aby byl brzy fit.Embarassed

 

Image

27. 8. 2007 - Ahoj deníčku, představ si, co se zase u nás dělo! Panička si vymyslela, že se u nás budou péct svatební koláčky! Vdává se Dášenka, to je dcerka naší kamarádky Marty, a tak všechny kamarádky z Krp přijely a přišla i Ilonka a bylo veselo. Prý také práce, ale mě se zdálo, že jenom legrace. Ani jsem se nehnula z kuchyně a Leták také ne, aby nám něco neuteklo. Tak nádherně to všude vonělo! Ale moje panička to měla pod kontrolou a opravdu, ale opravdu se vůbec nic nespálilo. Byla to škoda, protože ty trošku přichycené, ty já mám nejradši. Peklo se celý den, všichni jsme si užili spoustu legrace a výsledek byl - přes osm set nádherných malinkých koláčků se čtyřmi druhy náplní. To jsem netušila, že naše paničky dovedou takové dobroty. Byla u nás doma taková pohoda, že nikomu se ani nechtěllo odjet domů.Smile¨

 

Image

7 a 8. 9. 2007 - Huráá, rostou!! No přece houby. Minulý víkend jsme také byli na houbách, ale nic moc, ale teď páneček s paničkou ze všech stran nosili zprávy, že rostou. Tak páneček rozhodl, že pojedeme již v pátek do lesa do Těptína. Deníčku, to bylo hub, to si ani neumíš představit. Samé hnědé hlavy, ale našli jsme také dost praváků a moje panička z nich byla jako u vytržení. Pořád po mně chtěla, ať hledám, a pak mi zase hubovala, že všechno pošlapu. Tak vždycky, když někdo našel hřiba, jsem si musela lehnout a ani se nehnout, protože prý jsem poděs. Oba moji pánečkové již měli plné košíky a ještě sbírali do tašky. Já už jsem je vedla na cestu, ale oni pořád něco sbírali a šli domů teprve, když bylo všechno plné. Pak jsme si sedli na pivko do hospůdky u nádraží v Prosečnici a čekali, až pojede vlak. Pánečkovi bylo divné, že za celou dobu kolem neprojel žádný vlak, a tak se šel podívat na zastávku - a ona byla zrovna ode dneška výluka.Tak jsme museli do vesnice na autobus a zrovna se jeden chystal vyjet. Utíkali jsme, co nám nohy stačily, ale pan řidič byl hodný a počkal na nás. Prý do vesnice zajíždí jen málo autobusů, tak jsme měli velké štěstí. Večer panička doma čistila houby a připravovala je na zpracování. Na sobotu k nám pozvala moje kamarády kavalíry se svými paničkami Ilonkami na houbové hody. A v sobotu u nás byla také malá Lilinka, protože ji moje panička hlídala. Tak celé sobotní dopoledne panička vařila, pekla a smažila. My s Letákem jsme jen čekali, jestli něco neupadne. Výsledek toho velkého vaření stál za to. Řízečky, gulášek, kulajda, cukeťáčky, sekaná - a to všechno s houbami. Výborně jsme si pochutnali a pak jsme se ještě krásně pobavili. Počasí nestálo za nic, tak paničky hráli člověče, nezlob se a scrable, a my pejsci jsme se jen tak vyvalovali. No, pohodička. Wink

 

Babí léto

15. 9. 2007 - Tak mám zase další zážitky. V Dolních Počernicích, kde se mojí paničce moc líbí, pořádali jako každoročně Babí léto v zámeckém parku. Moje panička tam chodí každý rok, ale já jsem tam byla poprvé. Abych z toho prý také něco měla, šli jsme pěšky kolem rybníka V pískovně, kterému panička říká V pravěku. Bylo teplo, tak jsem se krásně vykoupala a vyválela na louce, dobře jsem se prolítala a všechno prošmejdila. Ale pak už jsem musela jít jen na vodítku. Byli jsme se podívat na závody koníčků v parkuru, prošli jsme se starou částí Počernic a pak jsme zamíříli do zámeckého parku na slavnosti. Tam bylo plno lidí, dětiček i pejsků a všichni se výborně bavili. Po celém parku se pořádaly různé atrakce pro děti, rytířská klání, ve všech nově opravených zámeckých staveních byly vystaveny obrazy, fotografie a současné i historické ruční práce. V centru parku je citlivě opraven amfiteátr, kde probíhaly koncerty zpěváků a skupin, jak pěveckých, tak tanečních. Ale mě se nejvíc líbilo v té velké frontě, kde všichni čekali na dobrůtky a nejvíc na to pečené prasátko. Mám to ale štěstí, vždycky dostanu něco dobrého na zub. Tentokrát mi pán, který se staral o opékání počernických klobásek, dal jednu celou, a to už předtím jsem od malé holčičky vyžebrala koušek chlebíka. Panička mi potom říkala: No vidíš, Pello, asi vypadáme, jako když nedostáváš nic k jídlu. Moji pánečkové si také objednali počernickou klobásku a pivko, a mě už nic nedali. Ale stejně, když se moje panička nedívala a povídala si, stáhla jsem si z tácku aspoň kousek chleba. Musím se o sebe postarat, když od ní nic nekápne! Ještě jsme se prošli po hrázi nově vyčištěného a upraveného rybníka, stavili jsme se u totemu na velkém buřtopeku a pak, protože už bylo hodně hodin a začalo se stmívat, museli jsme se vrátit domů. Deníčku, já jsem teď tak šťastná a spokojená.Smile

 

Pohádková Šumava

3. 10. 2007 - Můj deníčku, prožila jsem opravdickou pohádkovou dovolenou. Páneček pro nás všechny vymyslel dovolenou na Šumavě a opravdu jsem se dostala do pohádky. Ale o tom až za chvilku. Nejdříve panička pro nás dvě zabalila velikánský batoh, že ji pod tím báglem nebylo ani vidět. Přece nebudeme strádat, že jo! A pak jsme vyrazili. Cíl naší cesty byla Železná Ruda, město se nám sice moc nelíbilo, ale už za chvilku jsme stoupali Pohádkovou cestou k nově opravenému zámeckému hotelu Grádl. Hotel je až vysoko, vysokánsko zcela na samotě na vysoké skále. Cestou se mi pořád něco nezdálo. Moje panička říkala, že Šumavu chrání dobří skřítkové a víly, tak jsem se rozhodla, že tomu přijdu na kloub. Ňuchala jsem tak dlouho, až jsem u hotelu objevila kocoura Matese a dva psí kámoše husky, ale ti na mě za plotem štěkali. Stejně to nebylo všecko, cítila jsem ve vzduchu tajemství. A pak se mi podařilo dostat do sklepa do Strašidelné knajpy, která byla plná dobrých i zlých skřítků, víl a čarodějnic. Nejvíc mě zaujal skřítek Pivnička, který dohlíží na pivo, které se v Grádlu vařilo již odedávna. O Pivničkovi se prý říká, že se proměňuje v bílou myšku, kocoura nebo vlka, podle toho, jak to kdo po noci prožité při výborném pivku ve Strašidelné knajpě vnímá. Tak nevím, byl to Pivnička nebo Mates? Skřítek mi nic neprozradil a kocour se na mě ježil. V zámeckém hotelu jsme byli pohodlně ubytování , dokonce jsem měla předsíň sama pro sebe. Také domácí kuchyně byla výborná, a to pivo, jako křen! Nejvíc nám chutnala černá třináctka Grábel. Ale nemysli deníčku, že jsme dovolenou strávili jen v hotelu u pivka. To neznáš mého pánečka, ten pro nás připravil spoustu nádherných tras na výletování. Každý den den jsme ušli patnáct až dvacet kilometrů a vůbec jsme nebyli unaveni. Fotografie z některých našich výletů si můžete prohlédnout ve fotogalerii.Ten náš páneček Šumavu dobře zná a o všem umí tak hezky povídat, že to byla prostě nádhera. Dokonce rostly houby a něco jsme si také přivezli domů. Ale moc jsme toho nenahoubařili, protože přednost mělo výletování. I tak moje panička zavinila, že jsme trochu zabloudili, protože  říkala, přece tam ty hnědé hlavy nenecháme a pořád se někde ztrácela. To já když šmejdím, hned je zle. Ale páneček z toho bludiště našel správnou cestu, tak konec dobrý, všechno dobré. Počasí nám moc nepřálo, půl týdne byla mlha a dokonce i pršelo a druhou půlka týdne bylo hezky. Ale Šumava je prý kraj mnoha tváří, nám ukázala zatím jen dvě, ale stály zato. Určitě se sem vrátíme a budeme objevovat další krásy Šumavy.Embarassed

 

Image

29. 10. 2007 - Tak deníčku, prý jsem zase zlobila, No představ si. Já, hodná a rozumná Pellinka!!! Začíná nám podzim a panička měla hodně práce na zahradě, a proto jsme dlouho nikde na výletě nebyly. Tak jsem se rozhodla, že jí pomohu. Moje panička na té zahradě pořád něco stříhá, hrabe a vytrhává a já ji pozoruji a občas také něco vyhrábnu, ale to už vím, že nesmím dělat. A tak jsem si našla super práci. Máme na zahrádce krásné veliké kvetoucí koule chryzantém, a když jsem viděla paničku, jak všechno zastřihuje, tak jsem si dala také práci a začala jsem upravovat ty koule kytek podle svého. Ještě jsem nebyla s prací hotová, tak panička ani nemohla vědět, jak to bude vypadat, ale deníčku, ten křik, to Ti radši ani nebudu opakovat, co všechno na mě panička křičela. Vůbec nepochopi

la, jak jsem jí chtěla pomoct. Tak jsem jí za to večer stáhla z talíře takovou moc dobrou masovou roládičku a bylo zle znovu. Má si na svoje jídlo dávat pozor, já si také musím všechno před Letákem ohlídat. Ale do rána na to zapomněla a v neděli jsme vyrazily na výlet. Aspoň prý dám chvíli pokoj, když budu utahaná. Jely jsme na starý hrad do Jenštejna, vylezla jsem po strmých schodech až nahoru na věž, ale byla mlha, tak moc vidět nebylo. Pak jsme šly pěšky příjemnou cestou podél rybníčků do Ctěnic na nově zrestaurovaný zámek. Zámeček byl nádherný, ale do Kočárovny na výstavu kočárů jsem jít nesměla, tak jsme se jen prošly po okolí a prohlédly si koníčky. Výlet se nám líbil, ale už se brzy stmívá, tak jsme se musely vrátit domů.Wink

 

Image

4. 11. 2007 - Ahoj deníčku, představ si, vůbec nic jsem neprovedla, byla jsem hodná, a tak snad nemám ani o čem psát. Ale přece, byli jsme na krásném výletě na Tetíně a v přírodní rezervaci Koda. Tetín je malebná vesnička, mají tam zvonkohru a tři kostely. Ale ta nádhera, hned za vesničkou se vyjde na skálu, kde je pozůstatek hradu Tetína a vyhlídka na všechny strany. Zvlášť teď, když je listí na stromech barevné, moje panička fotila jako o závod. Všude okolo je spousta krasových jeskyní, a tak mého pánečka napadlo, že až se bude zjara pořádat speleologická výprava, prý určitě půjdeme. No nevím, jestli tam budu smět i já, ale uvidíme. A pak jsme šli lesní cestou přes přírodní rezervaci do vesničky Koda. Zajímavé je, že do vesničky nevede žádná silnice, jen lesní cesta, a přesto tam žijí lidé. Trošku jsem se osvěžila v rybníčku a za chvilinku jsme došli do jeskyně Koda, kde prý kdysi našli pozůstatky pravěkého medvěda z doby lovců mamutů. To já jsem tam spíš našla pozůstatky trempů. Ale jeskyně se mi líbila, moc ráda bych na tu jeskyňářskou výpravu šla. A mám ještě jeden zážitek! Byli jsme na návštěvě u našeho pánečka, prvně jsem jela výtahem a vůbec na tom sídlišti je všechno úplně jiné než u nás doma. Náš páneček pro nás s paničkou všechno nachystal, tak jsme byly jako v ráji. Deníčku, zatím paEmbarassed

 

Pella a sněhulák

3. 12. 2007 - Je to hrozné, deníčku, panička mě zanedbává. Představ si, že pořád sedí u počítače, prý studuje nějaké daně nebo co, a žádné výlety se nekonají ! To se mi tedy hodně nelíbí, tak jsme jí s Letíkem něco provedli. Normálně do ložnice nesmíme, ale když ona u toho počítače nic jiného nevnímá, tak jsme se spolu s Lettym natáhli na postel a v pohodě si chrupnili. Představ si deníčku, ani nebyl žádný kravál, panička se jen smála, že jsem mazaná jak deset čertů, a že ji oba s Letákem máme pěkně na háku. Napadl snížek, panička se těšila, že půjde na běžky, nevím sice co to je a ani jestli mě vezme s sebou, ale určitě to bude fajn zábava.  No, ale dřív než jsem to mohla zjistit, sníh roztál a místo na běžky nás páneček vytáhl na výlet na Berounsko. Vystoupali jsme do prudkého svahu na Koukolovku, pak jsme se bezva prošli po různých krasových útvarech, výlet jsme zakončili na Kodě a potom v Srbsku v hospodě na něco na zahřátí. Tak takhle by to mohlo být pořád!!!Wink

 

Image

24.12.2007 - Paráda deníčku, přišly vánoce. To já už znám od loňska a vím, že to je týden plný dobrot, dárečků a pohodičky. A to také tak bylo, jen moje panička byla trochu smutná, že už s námi nejsou bábinky Colletka a Chanellka, ale takový je prý život. Na Štědrý den jsme dostali s Letákem výbornou rybí polívčičku a pod stromečkem jsme oba měli spoustu dárečků. Celý týden jsem si užila, chodily jsme s paničkou na dlouhé procházky a bylo to moc fajn. A pak přišel Silvestr, to já tedy fakt nemusím, toho randálu kolem. Ale jak říká moje panička, musíme to zvládnout. Tak tedy odešel starý rok a přišel rok nový!Wink

 

Zpět na náš deníček