Náš deníček

Jmenuji se Pella, jsem fenka německého ovčáka a je mi 8 let. Hodně jsem toho prožila, všechno si můžete přečít v archivu, ale nyní již mám konečně svůj stálý domov a svoji hodnou paničku. Moje panička je velmi aktivní, pořád si pro mne vymýšlí nějakou zábavu a já jsem ji za to vděčná. Mám teď krásný život, pořád se u nás něco děje a já nikdy u ničeho nesmím chybět. Přeji hezké počteníčko....

archiv: 2006, 2007, 2008, 2009

 

Image

4.ledna 2010 - A je po vánocích, takového shonu a chystání a už je po všem. Ale ten vánoční týden stál za to. Obě jsme si vánoce užily, dostaly jsme spoustu dárečků, a jako vždy velké focení a dobrá nálada. Na Štědrý tradiční rybí polívčička, baštila i číča Snowie, na Nový rok tradiční čočka pro štěstí, ale té se číča vyhnula, protože hned ráno utekla ven a vrátila se až další den. Pellča říkala, že je Snowie mazaná, baští jen to, co chce a umí si to zařídit. Všichni jsme chodily na dlouhé procházky, byly s námi i holky kavalírky Editka a Anetka s paničkou a na Nový rok jsme se krásně prošly s Ilonkou a její ovčandou Urou.  Také jsme tak trochu cvičily (já i Pellča), ale říkala panička, že jen lehce, protože nic se nemá přehánět. A po novém roce začneme naplno, abych prý zvládla ještě nějaké ty zkoušky. Copak o to, cvičení mě hrozně baví, hlavně stopičky a kousačky, no a ta poslušnost, když musí být, tak za pamlsky se taky snažím. Přejeme s Pellčou i naší paničkou všem hodným lidem i pejskům jen to nejlepší do nového roku a ať se Vám daří...Embarassed

 

duoCacib

6.-7.února 2010 - Jely jsme s paničkou na mezinárodní výstavu DuoCACIB do Brna. Paničce na výsledku výstavy hodně záleželo, tak poprosila Péťu, která mě předvádí na výstavách, aby jela s námi. Péťa byla tak hodná, že s námi ten víkendový maraton absolvovala, krásně mě předvedla a vydržela paniččiny "nervy". Péťo, moc, moc děkujeme za profi předvedení a trpělivost. Nocleh jsme měly zajištěný u paniččiny kamarádky v Havlíčkově Brodě, kde jsme se měly parádně a já jsem se tam skamarádila s jejich překrásným černostříbřitým kníračem Eschlínkem. Eschli byl na výstavě také úspěšný, získává jeden titul za druhým a už brzy bude také šampion. Ale zpátky k výstavě. V sobotním klání jsem získala známku V2 a titul res.CAC, zato v neděli jsem třídu s přehledem vyhrála a získala V1,CAC, čímž jsem splnila podmínky pro udělení titulu Český šampion krásy. Moje panička se radovala a já jsem se radovala s ní. A doma mě čekalo překvápko. Hned v pondělí jsme se všichni i s Pelluškou vypravily krásnou procházkou nakoupit ingredience pro můj dort. Vzaly jsme to pěšky přes lesík a s Pelluškou jsme si užily lítání a válení se ve sněhu. Doma panička uvařila voňavý dortík z nožiček, psích mňaminek a piškůtků, a když vychladl, s Pellou jsme se do něj pustily. Chvilkama to vypadalo na rvačku, ale panička nás sledovala ostřížím zrakem a postarala se, abychom měly každá svojí půlku.A to ještě není všechno, protože naše panička měla v tu dobu narozky, pozvala naše kamarády kavalíry i s paničkami na oslavu. Spojila můj šampionát a její narozky, nachystala pohoštění pro nás pejsky i pro všechny paničky. Říkala, že nejhezčí dárek k narozkám jsem jí dala Já, Zolluška. A tak jsme měly radost úplně všichni...Kiss

 

Image

17.4.2010 - Ahoj všem, já, mamča Pellča, teď už vlastně babička, jsem konečně dostala slovo. Před šesti týdny jsem se stala poprvé babičkou, protože mojí Yverce se narodila první štěňátka, pět kluků jako buků. A tak jsem musela jet zkontrolovat, jak se ta moje holka o ty děti stará. Byl to pro mne super výlet, jela jsem konečně zas jednou sama, holky Zollča a Arelka zůstaly doma. Do Roudnice za Yverčinou rodinkou s námi jela panička od Ywečka a její holčičky, takže super parta. Klučíky má Yverka nádherné a stará se o ně výborně, všechny jsem je oňuchala a zkontrolovala a všechno je v pořádku. Tak jim všem přeji suprové páníčky, a aby se měli tak dobře jako se mají teď u své  psí i lidské maminy. A pak už jsem měla svoje starosti... U Yverky v Roudnici je pravý psí ráj, ona ta holka má po celé zahradě schovky se psíma dobrůtkama a fakt jsem měla co dělat, abych to všechno našla. Yverka a hlavně moje panička se na mě zlobily, že pořád jen koukám, kde je co k snědku, ale já už jsem taková, jsem zvyklá se o sebe postarat. Naše paničky se těšily na rodinné fotečky, ale moc jim to nevyšlo, protože kluci jsou jak z divokých vajec, neposedí chvilku, a já jsem také z toho focení byla dost otrávená. Tolik zajímavostí okolo a panička otravuje s foťákem!Tongue out

 

Image

16.6.2010 - Ahojky všichni, mám novinu. Já Zollča budu maminkou, a to už začátkem července. Moje námluvy proběhly romanticky v první májový Den lásky a to přímo pod rozkvetlou třešní. Tak co víc chtít? No přece, hlavně aby se moje dětičky v pořádku narodily, vyrostly ve zdravé a krásné hafany, a když už mají tak symbolický den začátku, aby rozdávaly lásku. Jejich taťka je Xandík, moc krásný pes, otec řady výstavně úspěšných potomků. Říká moje panička, že mamča Pellča měla s Xandíkem také děti, úspěšný vrh Y, tak prý i já bych mohla přivést na svět nějakého "výstaváka". Ale hlavní prý je, abychom byli všichni zdraví. No, já už to tedy chci mít za sebou, sotva se kulím, a to mám ještě víc než dva týdny před sebou. Uff!!!WinkU Orsíků bylo jako vždy prima, Xandíkova panička mi dala za to, že jsem byla hodná, psí dobrůtky - šest mlsinek pro každé štěňátko jedno, tři pro kluky a tři pro holčičky. Já bych mlsala dál, ale moje panička rozhodla, že prý mi to stačí. Tak uvidíme... Jinak se mám moc dobře, vydatně baštím, chodíme hodně na procházky a svoje těhotenství si užívám. Moje panička se mi směje, že se jsem důležitá jako "matka rodu". A také jsem prý chovná fena, a to doslova, jak jen mám možnost, už se tisknu k paničce, nejraději bych jí vylezla na klín. Měli jsme doma návštěvu, přišla Ilonka s malými kavalírčími miminky, tak jsem se s nim také mohla poňuchňat. Ti byli ale slaďoučcí a jak krásně voněli, můžete se na ně podívat v mé fotogalerii nebo na stránkách chovatelské stanice Arinin sen. A kdybyste někdo hledal super kámoše, dva malí kluci čekají právě na Vás.

 

Image

30.6.2010 - Ahojky, zdravím já, Zollinka. Dnes konečně přišel Můj velký den a  narodila se mi první štěňátka. Čekání na ně bylo dlouhé a hlavně ke konci už opravdu hodně těžké, sotva jsem se kutálela, nejradši jsem ležela v chodbě v chládku, a když jsem se potřebovala zvednout, nohy mi vypovídaly poslušnost. Moje panička tušila, že porod bude těžký, hodně štěňat, a tak se pečlivě připravovala, aby měla všechno pro mne nakoupené a po ruce. Všechny ty vitaminy a minerály se móoc hodily. A tak krátce po půlnoci se šlo rovnou na věc, první se narodila krásná holčička, pak to pokračovalo vcelku snadno až do poledne, kdy se mi narodilo poslední, devátý pejsek. Najednou jsem byla devítinásobná mamina šesti kluků a tří holčiček.  A pak přišly problémy, narodil se mrtvý pejsek, a když panička viděla, že mám v bříšku ještě další štěňátka, objednala nás k panu doktorovi. Po kontrolním rentgenu jsme byly obě doslova v šoku. Panička z toho, že mám v bříšku ještě tři až čtyři miminka a že to asi bez císaře nezvládneme, a já z toho, že mi odnesli moje dětičky. A napíchli mi infuze a dostávala jsem injekce. Huráá, po dlouhé době mého tlačení a díky šikovnosti pana doktora, který štěňátko ve mně natáčel a vytahoval, přišla na svět velká bohužel také mrtvá holčička. Ale aspoň, že vyšla sama. A hned za ní další již také mrtvý kluk. A pak už jsem byla tak moc unavená, že pan doktor nás poslal domů, prý do rána snad zbytek porodím sama, jinak mě čeká císařský řez. A to mě fakt tak vyděsilo, že v půl čtvrté ráno se narodil další mrtvý pejsek. Byla jsem z dlouhého porodu třinácti štěňat tak vyčerpaná, že jsem tvrdě usnula a mých devět dětí klidně odpočívalo se mnou. A panička viděla, že je všechno v pořádku. Ráno jsem se trošku proběhla, nabaštila se a jely jsme znovu na kontrolu. Věřily jsme, že je to už dobré, ale než pan doktor přinesl rtg snímek, byla v paničce malá dušička. Huráá, vše je OK. Jak řekl pan doktor, zázraky se dějí. Ještě mě i dětičky pan doktor vyšetřil, moc nás pochválil, a huráá domů. A tak chceme s paničkou poděkovat panu doktorovi Jírovi a jeho sestřičce z veterinární kliniky Novovysočanská za perfektní péči a citlivé zacházení. Ještě také děkujeme všem našim kamarádům, kteří nám drželi palce a v duchu s námi tu anabázi absolvovali.Embarassed

 

Image

 24.11.2010 - Tak po delší odmlce se zase od Ataláčků ozýváme. Událo se toho hodně, proto abychom se my holky nehádaly, napíše to všechno za nás naše panička. Tedy jedna velká kapitolka - Co se událo u nás na podzim. Štěňátka Zollča zdárně odchovala a společně jsme je vypravili do světa a začalo se pracovat na přípravě na podzimní výstavní a výcvikovou sezonu. Zatímco Zolluška se zotavovala po štěňátkách, jezdila k nám na návštěvu naše Yverka s paničkou a malým Bearkem. Počasí nám někdy přálo někdy také ne, ale my všichni jsme pilně trénovali a připravovali se. Víkend s Yverkou a Bearkem jsme si parádně užili, cvičilo se, fotilo, procházka byla dlouhá a parádní, ani nám nevadilo špatné počasí. Zato, když přijel na návštěvu malý Bart (Artík) se svým super pánečkem až z Novohradských hor, den byl jako vymalovaný. Užili jsme si honění po louce, odvážnéjší z nás se koupali (vodomilka Yverka), prostě psí den snů. Čekala nás také práce, Pelluška se chystala na výstavu, dvakrát byla vystavována ve třídě veteránů. Z Rokycan i ze Zdic si přivezla pohárky a krmení za druhé místo. Ve Zdicích se vystavovala také Yverka ve třídě pracovní a její syn Bearek poprvé ve třídě dorostu. A aby to bylo úplné, ve veteránech startoval i taťka Xandík, takže jsme byli kompletní rodina.  Yverce to moc slušelo, ve velké konkurenci obsadila 4. místo. Bearek měl svou premiéru, skončil třetí a získal svůj první pohárek. Taťka Xandík svoji třídu vyhrál. Takže hromadný úspěch naší rodiny. Zollča na výstavu ještě nemohla, dávala se dohromady po štěňátkách, ale zato pilně cvičila. Díky našemu trenérovi a figurantovi Pavlovi Urbanovi, který nás do zkoušky uvrtal, složila Zollča velmi úspěšně TARTovou zkoušku ZMT. V tomto Tartovém cvičení budeme zjara pokračovat, protože je to velmi zajímavý zkušební řád. A abychom nezapomněli na naši další Atalačku, Arelka složila zkoušku ZVV1, týden nato splnila bonitaci a je z ní také chovná fena ve výběrovém chovu v první třídě chovnosti. Tak suma sumárum - podzim pro nás dost úspěšný. Na výběr fotek z podzimních akcí se můžete podívat ve fotogalerii.Smile

 

Image

30.12.2010 - Přišla zima, a to i do Prahy a dosti brzy, už začátkem prosince napadl první snížek. První den jen trošku pocukroval cesty, ale panička se s námi i s foťákem hned vydala na dlouhatánskou procházku. Brala batoh, tak jsme hned s Pellou zavětřily, že bude něco zajímavého. No jo stopa, to může napadnout akorát tu naši paničku, ničit krásně pocukrované pole. Ale byla pryč hrozně dlouho, a když se vrátila, tak řekla - "tak teď Zolly ukážeš, co je v tobě, máš tam sedm předmětů, pět lomů a dva ostré." Mě je to fakt jedno, hlavně když je na konci miska se žrádlem.. A zatímco nám stopa stárla, vydali jsme se na naši dvouhodinovou obvyklou procházku. My s Pellou jsme se nemohli nabažit čuchání ve sněhu, válení a honění, panička zase focení. No prostě pohodička, i sluníčko svítilo. Na louce jsem si trochu zacvičila, Pelluška také a dostala jsem nové úkoly. Panička poztrácela rukavice, tak jsem je musela najít a paničce donést. Tak to mě tedy moc baví, ty mlsinky mi za tu práci stojí. A přišel čas vrátit se na naši stopu, prý je už dvě hodiny stará. Stopička mi moc chutnala, pracovala jsem stejnoměrným tempem, když najednou konec šňůry volný a panička kdoví kde. No přece tu misku na konci nenechám, tak jsem zrychlila tempo, jen mi bylo divné, že panička si nechodí pro nalezené předměty, ale co její chyba. Stopu se všemi lomy jsem vyšvihla raz dva, vyhrabala jsem si misku a už jsem to masíčko do sebe ládovala. Když bylo snědeno, přisupěla panička, tak jsem si říkala co bude, ale moc mě pochválila a říkala něco o tom, že je starý blázen, že si mě chtěla vyfotit, jak stopuji, všechno najednou to nezvládla, tak na chvíli pustila šňůru a bylo. Ale já jsem prý šikulinka, i ty ostré lomy jsem zvládla. Druhý den napadlo hodně moc sněhu, celý den chumelilo, ale stejně jsme se vydaly na naši obvyklou procházku i s foťákem, jen stopa se tentokrát nekonala. Ta zima je pro nás pejsky super, fakt si ten sníh užíváme. Tak se na ty zasněžené fotky podívejte.Wink

 

Image

4.1.2011 - Na letošní vánoční svátky jsme se jako každý rok všichni moc těšili, panička kvůli pohádkám v televizi, my psí a kočičí holky kvůli dobrůtkám pod stromečkem. Přesně to vždycky poznáme, když panička začne balit dárky, hlavně Pelluška neví, kde dřív šmejdit. Jenže před vánoci byla naše panička smutná, prý je páneček hodně nemocný a neví, jestli s námi stráví vánoce. Ale nakonec těsně před Štědrým dnem pánečka přivezli z nemocnice domů, a tak jsme o vánocích byli všichni spolu. Moc, moc přejeme pánečkovi přejeme, aby se uzdravil a další naše vánoce už byly bez starostía obav. Náš Štědrý den začal jako vždy dlouhou dopolední procházkou. Počasí nám trochu nepřálo, meteorologové se nemohli dohodnout, jestli vánoce budou na sněhu nebo na blátě, tak byly nakonec na břečce. Ale nám to nevadilo, krásně jsme se prošly, Zollča si potrénovala vyhledávání zahrabaných předmětů, všechno bylo s radostí a výbornou náladou, jen domů jsme se vrátily mokré a špinavé. Ale daly jsme se do pořádku a už tu byla naše večerní rybí polívčička. Číča tentokrát stávkovala, výbornou polívčičku ani neochutnala, jen nás z výšky pozorovala. A už jsme mohly jít ke stromečku pro dárečky. Celkem snadno jsme si našly ty svoje dárky, jen Pelluša je nenechavá a roztrhala našim pánečkům jejich společný dáreček - karetní hru. Tak jsme ten Štědrý den moc hezky prožily, i další sváteční dny uběhly včetně silvestrovských oslav a ohňostrojů, které tedy nemusíme, ale zvládly jsme je v pohodě. A jak na Nový rok, tak po celý rok. Fakt jsme si všichni dávaly pozor, aby nebyl žádný průšvih, my obě s Pelluškou jsme sluply všechnu čočku pro štěstí, jen ta Číča nám to zase pokazila, zase nás jen z výšky pozorovala. A to přitom ta čočka byla fakt výborná. Na Novoroční procházku jsme se vydaly s Ilonkami a jejich kavalířími holčičkami. Docela mrzlo a procházka byla velmi příjemná. Zollča si zacvičila pozitivní poslušnost a také ukázala, jak umí vyhledávat předměty ve sněhu. Takže, Zolinko, jak na Nový rok, tak po celý rok, čeká tě hóodně práce... Den jsme všichni zakončili u nás příjemným posezením. My, holky Atalačky i s naší paničkou přejeme všem hodně zdraví, štěstí, radosti, lásky a úspěchů v roce 2011.Embarassed

Až bude něco nového, zase napíši Smile