Zobrazení kategorie Jak k nám přišel Kubík
V lednu 2011, kdy vše bylo pod sněhem a mrzlo jen praštělo, přišla naše panička domů s velkou novinou. Prý potkala známou, a ta jí řekla o kocourkovi v nouzi, a že prý je to přítulný a mazlivý kocour a moc prý by potřeboval domácí péči. A tak si naše panička řekla, že nový kocourek by mohl vyplnit prázdné místo po nezapomenutelném Letáčkovi, který paničce stále moc chyběl. A prý to tedy zkusíme. A netrvalo dlouho, kocour byl u nás. No, byl to takový tulák, hodně nastydlý a nemocný, tak všichni napřed jeli na veterinu. Kocour, zvyklý na jméno Kubík, byl nádherný, mourek, mohutný s obrovskou hlavou (ale po úrazu má jen jedno oko) a pořád hlasitě předl, sotva se ho někdo dotkl. Na veterině dostal základní péči, antibiotika, přípravky proti svrabu a tabletky na odčervení, a už byl náš. Doma jsme ho zatím umísili do výstavní klece, aby se trochu okoukal a zvykl si. Na náš domov a paničku si zvykl velmi rychle, za pár dní už byl z klece venku a chodil všude po bytě, ale horší to bylo se zvykáním na nás, holky Atalačky a číču Snowie. My, psí holky, jsme na kočky zvyklé, Snowinku máme moc rády, ale co dělal Kuba, přesahovalo všechny meze. Prskal na nás, honil nás po celém bytě, sekal drápy, radši jsme se ho stranily. A on byl zlomyslný, vždycky na nás vyrazil ze zálohy, a už jsme ji schytaly. Neuvěřitelně si přivlastnil naši paničku, pořád se motal jen kolem ní, sotva si sedla, už byl na klíně a doslova si ji hlídal. To moc vadí mě, Zolly, protože doteď byla panička nejvíc moje. Kvůli jeho mohutné široké hlavě a výpadům, kdy natáhl krk, zúžil oči a vyprskl jedovatou slinu, mu panička začal říkat Kobra. Zdálo se, že to s Kubou nezvládneme, ale po kastraci se Kuba dost uklidnil a teď už vycházíme vcelku dobře. Kámoš to tedy zatím ještě není, ale občas se přijde podívat k nám na pelíšek, otře se o Pellu hřbetem a začínáme si na něj zvykat. Je fakt, že Kuba je výborný hlídač, nepustí k nám domů ani myš, a to doslova. Je hodně trpělivý, když k nám přijedou děti, nechá si líbit všechno. Panička je za Kubu moc ráda, protože říká, že poznala další hodné paní, které se o Kubíka a jiné opuštěně číči staraly a snažily se jim najít nový domov. A je fakt, že jedna paní za Kubíkem chodí stále, má radost, jak Kubík prospívá a vždycky jemu i nám pejskům přinese nějakou mlsinku. Takže se nám smečka rozrostla, Kubík se drží doma nebo na zahradě a už je náš. Jukněte na jeho fotečky.Embarassed

<< Začátek < Předchozí 1 2 Následující > Konec >>