Tak jsem se dočkala a odjeli jsme všichni na dovolenou na psí tábor do Kácova na Sázavě. Nejdřív byla moje panička nervozní, že prý to všechno nezabalí, ale povedlo se, a tak jsme konečně odjeli směr Kácov. Lucka od Ywečka je moc hodná, že nás vzala autem, protože jsme měli zavazadel jak na konec světa.
V Kácově jsme bydleli na cvičáku, pejskové v kotcích, jejich pánečkové většinou ve stanech a někteří (i moje panička) v klubovně v podkroví na matracích. Bylo to tam super, velká smečka psů, hodně dětí i dospělých. Ale všechno bylo v pohodě, my pejskové jsme se neprali, takže jsme se mohli venčit dohromady, dětičky nezlobily a dospělí pořád něco vymýšleli, aby byla zábava. Dost se cvičilo, stopy, poslušnost i obrany, ale hlavně se připravovalo na podzimní výstavní sezonu (mě se to moc netýkalo, protože prý už všechno umím), tak jsem se jenom honila po loukách a koupala se v Sázavě. Zato malá Zolly už začala cvičit – každý den stopičku, trochu poslušnost a chodila i na obranu a do výstavního kruhu. Moje panička ji chválí, že je moc šikovná, bodejť by ne, je to moje dcera a já jsem také holka šikovná. Stala jsem se vůdkyní naší smečky, moje panička říkala, že neví, kde se to ve mně vzalo. Já sama vlastně také nevím, ale jedna mladá fenka pořád dorážela na moji Yverku, asi Yverce chtěla ukázat, že má navrch. Když už to trvalo chvíli a Yverka z toho byla nešťastná, tak jsem té drzé holce řekla něco o slušném chování. Pak už byl ve smečce pořádek, všichni mě pochválili a já jsem se cítila na vrcholu blaha.
Pořád se něco dělo, i když počasí nebylo úplně ideální, nikdo se nenudil. Chodili jsme na výlety, děti byly jezdit na koních v nedaleké vesnici Licoměrsko, opékalo se prase (i my pejskové jsme si pochutnali), pořád se hrály nějaké hry a také byla soutěž pro děti. Ale ze všeho nejlepší byla ta úžasná volnost, nekonečné honění po loukách a cachtání v Sázavě. Dva týdny nám uběhly jako voda, ale prý příští rok pojedeme znovu a dokonce tábor bude zakončen zkouškami z výkonu, tak bude mít moje Zollča co dělat.
Už se strašně těším. 🙂
