Tak deníčku, dneska se já, Zolly, budu chlubit. Složila jsem svou první zkoušku z výkonu, dokonce na výbornou, a to mi není ještě ani rok. Sice to byla jen zkouška základní ovladatelnosti psa, ale i tak na zkouškách jsem byla úplně nejmladší účastnice a pan rozhodčí mě hodně chválil. Moje panička říkala, že těch bodů jsem sice mohla dostat víc, kdybych nepokazila to nebo ono, ale co chybička se vloudí a nikdo není neomylný. Výborná je nejlepší známka, tak co by vlastně chtěla.
Ale abych to vzala od začátku. Ráno jsme vstávaly již ve tři hodiny, abychom stihly přijet včas a pak už to byla jen samá honička, chytit jeden autobus, druhý, tramvaj a nakonec vlak. Tak jsme vlastně pořád jen pospíchaly a utíkaly, až se stalo, že moje panička upadla na silnici jak dlouhá tak široká a obličejem rovnou na obrubník. Tedy fakt mi jí bylo líto, tak odřený nos a úplně fialovou bradu, a té krve, no hrůza. Každý normální člověk by se vrátil domů, ale ne tak my. Panička se trošinku vzpamatovala a spěchaly jsme dál. Teprve ve vlaku jsme si trochu oddychly. Do Mělníka jsme dojely včas, nad cvičákem právě vycházelo slunce. Panička mě chtěla vyfotit při východu slunce, ale na fotce jsem jen já, to sluníčko se tam nějak nevešlo.
Na cvičáku se nám moc líbilo, lidičky i pejskové byli všichni kamarádští, a tak v pohodě začaly perfektně připravené zkoušky. Ani jsme nestačili mít pořádně trému, protože jsme nastupovali jako první. Cvičení mě baví, jen jsem pořád sháněla ty piškotky, co normálně za všechno dostávám. Pan rozhodčí to poznal, jen se zasmál, že je vidět, že cvičíme na pamlsky a pochválil mě, že mám temperamentní a veselý projev. A tak jsem tu svoji první (a prý určitě ne poslední) zkoušku složila, ani vlastně nevím jak. A nakonec došlo i na piškotky. A to prý ještě není všechno, panička pro mne chystá překvapení, to prý budu koukat… 🙂
