Ahoj deníčku po dovolené! V Kácově bylo nádherně, ale rychle to uteklo. My psí holky jsme si to fakt užily, ale i naše panička. Počasí tak akorát, chvíli tropy, pak zas bouřky a průtrže, ale kromě zmoklých psích kožichů, jednoho promočeného stanu a paniččina mobilu žádné škody nebyly. Já Pellinka, jsem měla leháro a spoustu prostoru na lumpárny, ale Zollča ta makala, až se jí od kožichu prášilo.
To jen obrazně, ona je holka chytrá, všechno už uměla, to jen naše panička měla nervy a ten první týden to s ní nebylo k vydržení. Představ si, že si vzala do hlavy, že je na stopách chytřejší než Zolly a nenechala si vysvětlit, že Zollča čuchá. Tak naše trpělivá výcvikářka Renka si vzala naši paničku do práce, nechala ji vyhledávat svoje vlastní stopy, aby si to prý už konečně zapamatovala. Ale byla to legrace.
Zkoušky Zollča samozřejmě zvládla levou zadní, pak už začala chodit cizí stopy a konečně naše panička dala pokoj a přestala jí do čuchání mluvit. Také se Zollča začala učit žebřík, já ho tedy neumím, ale ona ať se snaží. A naše panička spolu s jednou kamarádkou zase zaperlily. Jak si ten žebřík obhlédly, zjistily, že po jedné straně jsou kopřivy a jak se tam prodíraly, byly celé popálené. A hned na vedoucího tábora, ať s těmi kopřivami něco udělá, že je to hrozné. Bylo z toho docela haló, protože stačilo, aby na ten žebřík nastupovaly z druhé strany. A tábor se měl čím bavit, jak jsou ty naše paničky „chytré“.
Bylo spousta i jiných zážitků než jen cvičení. Nejmladší účastník tábora, tříletý Jiříček, oslavil hned první týden třetí narozeniny a byla to opravdová narozeninová párty s balónky, dortem, dárečky i rychlými špunty. Jen ty balónky se nakonec zvrhly ve stříkání a polévání vodou a následné házení lidí do bazénu. Stejně bylo vedro, tak sprška přišla vhod.
Večery byly příjemné u ohýnku s kytarou, a když pršelo, tak i v klubovně při kartách, scrable i sudoku nebo jen tak při pokecu. Také jsme chodily na dlouhé procházky a výlety. Za námi tam přijel i náš páneček a měl už připravenou trasu na houby. Trasa byla super, jen to hrozné bahno cestou a úmorné vedro, ale zvládlo se všechno. Příští rok ahoj zase ve stejnou dobu a na stejném místě.
Tábor skončil, ale pro nás cestování ještě pokračovalo, odjely jsme s naší paničkou za Lilčou do jejího nového domova ve Všejanech. I tam se nám líbilo, Lilča byla šťastná, že jsme přijely, nejradši má Zollču, protože prý ji nejvíc poslouchá. I do Všejan za námi přijel páneček a také jsme se vydali na výlet. Samozřejmě s dobrým koncem, i když jako vždy jsme bloudili cestou necestou. Páneček má cestu vždy perfektně připravenou, jen ty mapy ukazují trochu jinak, ale vždyť bychom se ani nezasmáli. Dovča nám skončila, teď doma trochu sbíráme síly a těšíme se na další tábor do Heřmanova Městce s bezva výcvikářkou Renkou Simerskou, které panička i Zolly moc děkují za dobré rady a vychytávky při výcviku. Určitě brzy zase napíši. 🙂
