Ahoj deníčku, po delší odmlce, já mamča Pelča , budu vyprávět – Jak jsme jeli do Hrusic… Tak po pořádku, náš páneček naplánoval úžasný výlet a co bylo od něj parádní, vysloveně chtěl, abych na něj jela jen já sama. Zollča si prý pořád všude jezdí, tak ať z toho života taky něco mám. Jak páneček řekl, tak jsme učinili, a v neděli ráno jsme vyrazili vlakem směr Mnichovice. Cíl byl napřed tajný, ale stejně to páneček nevydržel a prozradil, že jedeme na festival Oktoberfest Mnichovice 2009 na vrch Šibeničník, tam se prý trochu pobavíme a posilníme a budeme pokračovat Stezkou kocoura Mikeše do Hrusic.
Všechno klaplo, na Šibeničníku se nám líbilo, panička s pánečkem se pobavili a občerstvili a já jsem také nepřišla zkrátka, dostala jsem obrovskou kost z pečeného kolena se spoustou masa. Ti lidé si ničeho neváží, tolik masa tam nechají. Ale co, aspoň zbylo dost pro mne. A pak jsme se vydali na cestu. Den jako vymalovaný, Ladův kraj malebný, pro pánečky i pro mne nádherná procházka. Panička vzpomínala na našeho kocoura Letýška, prý celý Mikeš. Páneček jí udělal velkou radost, když řekl, že náš Letty byl určitě mnohem větší než Mikeš. Moje panička se velmi do Hrusic těšila, chtěla si Ladovu malebnou vesničku prohlédnout a připomenout si, co zná z obrázků a knížek.
Cestou jsme míjeli stáda pasoucích se koz a oveček a za chvíli jsme měli Hrusice na dohled. Tak ještě vyfotit ovečky, které se přišly podívat až k nám, a už budeme v cíli cesty, sice teď už po silnici, ale tu chvíli to vydržíme. Ta chvíle se nějak protáhla a když už to bylo pánečkovi podezřelé, vytáhl mapu a zjistil tu hrůzu. Cestu, kterou jsme předtím ušli krásnou krajinou, jsme se nyní vraceli po silnici … takže zpátky do Mnichovic a pěkně v provozu. Aspoň bylo o čem povídat, kde jsme to vlastně špatně odbočili, prý určitě u těch oveček. Aspoň se měla moje panička čím bavit.
Ale do těch Hrusic prý stejně pojedeme. A taky ano, hned další sobotu páneček naplánoval cestu zase z jiné strany a do Hrusic jsme tentokrát opravdu došli. Sice moje panička po pádu na silnici s rozbitým a naraženým kolenem, ale ona už je prý zvyklá. Teprve až doma si koleno prohlédla a fakt jej měla dost oteklé a hrálo všemi barvami. Hrusice naše očekávání nezklamaly, v památné hospodě U Sejků si pánečkové dali baštu a pivko a naplánovali si, že ještě se podíváme do nedaleké vesničky se zachovalým skanzenem. Ale to až příště, až nám to počasí dovolí. A také prý půjdu JÁ, Pelluška. Tak ahoj a mějte se hezky. 🙂
