Přišla zima, a to i do Prahy a dosti brzy, už začátkem prosince napadl první snížek. První den jen trošku pocukroval cesty, ale panička se s námi i s foťákem hned vydala na dlouhatánskou procházku.
Brala batoh, tak jsme hned s Pellou zavětřily, že bude něco zajímavého. No jo stopa, to může napadnout akorát tu naši paničku, ničit krásně pocukrované pole. Ale byla pryč hrozně dlouho, a když se vrátila, tak řekla – „tak teď Zolly ukážeš, co je v tobě, máš tam sedm předmětů, pět lomů a dva ostré.“ Mě je to fakt jedno, hlavně když je na konci miska se žrádlem.
A zatímco nám stopa stárla, vydali jsme se na naši dvouhodinovou obvyklou procházku. My s Pellou jsme se nemohli nabažit čuchání ve sněhu, válení a honění, panička zase focení. No prostě pohodička, i sluníčko svítilo. Na louce jsem si trochu zacvičila, Pelluška také a dostala jsem nové úkoly. Panička poztrácela rukavice, tak jsem je musela najít a paničce donést. Tak to mě tedy moc baví, ty mlsinky mi za tu práci stojí. A přišel čas vrátit se na naši stopu, prý je už dvě hodiny stará. Stopička mi moc chutnala, pracovala jsem stejnoměrným tempem, když najednou konec šňůry volný a panička kdoví kde. No přece tu misku na konci nenechám, tak jsem zrychlila tempo, jen mi bylo divné, že panička si nechodí pro nalezené předměty, ale co její chyba. Stopu se všemi lomy jsem vyšvihla raz dva, vyhrabala jsem si misku a už jsem to masíčko do sebe ládovala. Když bylo snědeno, přisupěla panička, tak jsem si říkala co bude, ale moc mě pochválila a říkala něco o tom, že je starý blázen, že si mě chtěla vyfotit, jak stopuji, všechno najednou to nezvládla, tak na chvíli pustila šňůru a bylo. Ale já jsem prý šikulinka, i ty ostré lomy jsem zvládla.
Druhý den napadlo hodně moc sněhu, celý den chumelilo, ale stejně jsme se vydaly na naši obvyklou procházku i s foťákem, jen stopa se tentokrát nekonala. Ta zima je pro nás pejsky super, fakt si ten sníh užíváme.
Tak se na ty zasněžené fotky podívejte. 🙂
