Huráá, rostou!! No přece houby. Minulý víkend jsme také byli na houbách, ale nic moc, ale teď páneček s paničkou ze všech stran nosili zprávy, že rostou. Tak páneček rozhodl, že pojedeme již v pátek do lesa do Těptína.
Deníčku, to bylo hub, to si ani neumíš představit. Samé hnědé hlavy, ale našli jsme také dost praváků a moje panička z nich byla jako u vytržení. Pořád po mně chtěla, ať hledám, a pak mi zase hubovala, že všechno pošlapu. Tak vždycky, když někdo našel hřiba, jsem si musela lehnout a ani se nehnout, protože prý jsem poděs. Oba moji pánečkové již měli plné košíky a ještě sbírali do tašky. Já už jsem je vedla na cestu, ale oni pořád něco sbírali a šli domů teprve, když bylo všechno plné.
Pak jsme si sedli na pivko do hospůdky u nádraží v Prosečnici a čekali, až pojede vlak. Pánečkovi bylo divné, že za celou dobu kolem neprojel žádný vlak, a tak se šel podívat na zastávku – a ona byla zrovna ode dneška výluka. Tak jsme museli do vesnice na autobus a zrovna se jeden chystal vyjet. Utíkali jsme, co nám nohy stačily, ale pan řidič byl hodný a počkal na nás. Prý do vesnice zajíždí jen málo autobusů, tak jsme měli velké štěstí.
Večer panička doma čistila houby a připravovala je na zpracování. Na sobotu k nám pozvala moje kamarády kavalíry se svými paničkami Ilonkami na houbové hody. A v sobotu u nás byla také malá Lilinka, protože ji moje panička hlídala. Tak celé sobotní dopoledne panička vařila, pekla a smažila. My s Letákem jsme jen čekali, jestli něco neupadne. Výsledek toho velkého vaření stál za to. Řízečky, gulášek, kulajda, cukeťáčky, sekaná – a to všechno s houbami. Výborně jsme si pochutnali a pak jsme se ještě krásně pobavili.
Počasí nestálo za nic, tak paničky hráli člověče, nezlob se a scrable, a my pejsci jsme se jen tak vyvalovali. No, pohodička. 😉
