Můj deníčku, prožila jsem opravdickou pohádkovou dovolenou. Páneček pro nás všechny vymyslel dovolenou na Šumavě a opravdu jsem se dostala do pohádky. Ale o tom až za chvilku.
Nejdříve panička pro nás dvě zabalila velikánský batoh, že ji pod tím báglem nebylo ani vidět. Přece nebudeme strádat, že jo! A pak jsme vyrazili. Cíl naší cesty byla Železná Ruda, město se nám sice moc nelíbilo, ale už za chvilku jsme stoupali Pohádkovou cestou k nově opravenému zámeckému hotelu Grádl. Hotel je až vysoko, vysokánsko zcela na samotě na vysoké skále. Cestou se mi pořád něco nezdálo. Moje panička říkala, že Šumavu chrání dobří skřítkové a víly, tak jsem se rozhodla, že tomu přijdu na kloub. Ňuchala jsem tak dlouho, až jsem u hotelu objevila kocoura Matese a dva psí kámoše husky, ale ti na mě za plotem štěkali. Stejně to nebylo všecko, cítila jsem ve vzduchu tajemství. A pak se mi podařilo dostat do sklepa do Strašidelné knajpy, která byla plná dobrých i zlých skřítků, víl a čarodějnic. Nejvíc mě zaujal skřítek Pivnička, který dohlíží na pivo, které se v Grádlu vařilo již odedávna. O Pivničkovi se prý říká, že se proměňuje v bílou myšku, kocoura nebo vlka, podle toho, jak to kdo po noci prožité při výborném pivku ve Strašidelné knajpě vnímá. Tak nevím, byl to Pivnička nebo Mates? Skřítek mi nic neprozradil a kocour se na mě ježil.
V zámeckém hotelu jsme byli pohodlně ubytování , dokonce jsem měla předsíň sama pro sebe. Také domácí kuchyně byla výborná, a to pivo, jako křen! Nejvíc nám chutnala černá třináctka Grábel. Ale nemysli deníčku, že jsme dovolenou strávili jen v hotelu u pivka. To neznáš mého pánečka, ten pro nás připravil spoustu nádherných tras na výletování. Každý den den jsme ušli patnáct až dvacet kilometrů a vůbec jsme nebyli unaveni. Fotografie z některých našich výletů si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Ten náš páneček Šumavu dobře zná a o všem umí tak hezky povídat, že to byla prostě nádhera.
Dokonce rostly houby a něco jsme si také přivezli domů. Ale moc jsme toho nenahoubařili, protože přednost mělo výletování. I tak moje panička zavinila, že jsme trochu zabloudili, protože říkala, přece tam ty hnědé hlavy nenecháme a pořád se někde ztrácela. To já když šmejdím, hned je zle. Ale páneček z toho bludiště našel správnou cestu, tak konec dobrý, všechno dobré. Počasí nám moc nepřálo, půl týdne byla mlha a dokonce i pršelo a druhou půlka týdne bylo hezky. Ale Šumava je prý kraj mnoha tváří, nám ukázala zatím jen dvě, ale stály zato.
Určitě se sem vrátíme a budeme objevovat další krásy Šumavy. 🙂
