Můj milý deníčku, představ si, že moje dětičky už mají jeden rok, a tak jsme to pořádně oslavili. Všech devět dětiček se mi už asi nikdy nesejde dohromady, ale přijela k nám moje nejmilejší holčička Yverka a společně jsme šli za Ywečkem, kterého mám také moc ráda a často se s ním vidím. Ale abych nepředbíhala, hned ráno jsem šla se svou paničkou pro Ywečka, prý ho teď budeme venčit a trošičku s ním trenovat na výstavy, protože jeho rodina jede na dovolenou. S Ywem jsem si to tedy užila, honili jsme se, všechno jsme prošmejdili, ale musím říct, že ten Ywe je tedy poslušný. Moje panička říká, že poslouchá líp než já, ale to já jí stejně nevěřím. Pak si Yweček trochu zatrenoval chůzi a postojovky na výstavu, je to fakt moc pěkný kluk, říká to i moje panička. Ywečka jsme odvedli domů, dostal ode mne dáreček, ale byl tak uhoněný, že si raději šel odpočinout. A my s paničkou jsme se vrátilly domů a za chvilinku k nám přijela Yverka.
Yverka je u nás jako doma, moje panička říká, že je to číslo po mně. Yverka dostala od svojí paničky krásný nový předváděcí obojek, tak se s ním pyšnila, od mojí paničky jsme obě dvě dostaly buvolí kosti a hned jsme měly, co dělat. A navíc, Yverčina panička pro nás všechny přivezla ty voňavé žvýkací pruty od býka. Tak to byl tedy den!! A ještě pokračoval, protože jsme šli všichni zase za Ywem a tam byly další dárečky a probíhačky, no prostě paráda. Den jako vymalovaný.
Ale deníčku, psst, nikdo to ještě neví, budu prý mít zase štěňátka, alespoň moje panička to říkala. Ještě to není jisté, až nám to potvrdí pan doktor na ultrazvuku. 🙂
