Vrh H se narodil v chovatelské stanici Z Atalu Praha 10.3.2014 (více Naše odchovy Vrh H). Jednou ze tří narozených holčiček jsem byla Já Henessy z Atalu Praha. Moje panička si mne vybrala hned po narození a říkala, pokud fenka bude dlouhosrstá, bude její. Skutečně, jak se zdálo od počátku, dlouhosrstá jsem zůstala a navíc krásně vybarvená – hodně černá s tmavými znaky. I vše ostatní nasvědčovalo, že ze mne vyroste krásná a šikovná fenka. Moje panička plánovala, že si spolu užijeme výstavy a také cvičení, hlavně pachové práce, protože už jako malá jsem prokazovala pachové vlohy. Začaly jsme tedy ve třech měsících chodit na cvičák do školičky pro štěňátka. Moc se mi tam líbilo, užívala jsem si společnosti ostatních štěňat a také jsem velmi rychle chápala všechny nové poznatky. Vše se vyvíjelo parádně, ráda jsem stopovala, vyhledávala, začátky poslušnosti i obrany mě také šly dobře (hlavně vše za míčky, pešíky a mlsky). Prostě perspektivní štěně.
V mých 5 měsících jsem měla kratší pauzu, protože panička byla na operaci páteře. A tak její rekonvalescenci jsme trávily pouze procházkami. A tehdy se to stalo. Stýskalo se mi po hrátkách s kamarády, a tak jsem při procházkách vyhledávala kontakty. Jednou při nešetrné hře mě starší fenka poválela po zemi a já jsem začala bolestivě naříkat. Posléze jsem se vůbec nepostavila na zadní nožičku, a tak jsme s paničkou navštívíly pana doktora. Naštěstí zlomené nic nebylo, ale stejně jsem pořád kulhala. A tak po mnoha vyšetřeních a rentgenech mi byla stanovena diagnoza – osteochondroza v koleni. A bylo rozhodnuto, musím se šetřit a zřejmě další moje chovná perspektiva nebude žádná. Předběžné rentgeny sice ukázaly, že kyčle, klouby a spondyloza vše by mělo být v pořádku. Ale se svým kulháním bych nemohla absolvovat žádnou výstavu ani zkoušku. A také jsem měla zakázáno skákání i náskoky na figuranta.
Doma v rodině jsem žila s babičkou Pellou (Pella v. d. Holzheimer Linde) a maminkou Zolly (Zolly z Atalu Praha). Rychle jsem se zasmečkovala, babička Pellča dbala o pořádek, když jsem podle ní zlobila, dostala jsem vždy pořádný výchovný kotel. Mamka Zollča měla hlavně svoje cvičení s naší paničkou, vždy musela být co nejblíž u ní a pořád vyžadovala nějakou akci. A já jsem tak nějak vyrůstala, v pubertě jsem začala zlobit, při procházkách jsem byla velmi samostatná, občas jsem prohnala nějakého zajíčka nebo bažanta. Se svým výborným nosem jsem vyšmejdila všechno a občas jsem zmizla i na dost dlouho. I doma jsem škodila, s lecčím se musela moje panička rozloučit, s mobilem, čtečkou knih i výcvikovou vestou a věšákovou stěnou (cítila jsem pamlsky). Byla jsem nevychovaná psí holka. Tak takhle to prý už dál nepůjde!!!! Čtěte dále…
prolinkovat Naše odchovy H
